12 C 208/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným, prostřednictvím sítě internet, Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 8. 2. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč. Původní věřitel úvěr žalovanému dne 8. 2. 2021 vyplatil na jeho osobní bankovní účet č. [bankovní účet] s uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr do termínu splatnosti, nicméně své závazky nehradil řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2023 pak byl žalovaný znovu upomenut o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaný dluh neuhradil a nadále tak dluží částku ve výši 20 000 Kč. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení jdoucí ve výši 15,00 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 19. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem obchodní značkou [název]). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč vyplatila dne 8. 2. 2021 na jeho osobní bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (viz Potvrzení o provedené platbě). Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 8. 2. 2023 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 8. 2. 2023). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě, která mu byla odeslána dne 8. 2. 2023 (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2023 včetně podacího lístku s datem podání 8. 2. 2023). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1824 občanského zákoníku, sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění. 8. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo v prvé řadě předloženými listinami doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svému závazku ze smlouvy nedostál, neboť věřiteli jeho pohledávku dosud zcela neuhradil a je tedy se splněním své smluvní povinnosti v prodlení. Soud hodnotil nárok žalobkyně, jakožto právní nástupkyně původní věřitelky, na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 1. 2023 na zaplacení dlužné částky za zcela oprávněný. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Soud tak výrokem I. žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).