12 C 54/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu plynoucí z vystavené faktury [číslo] ze dne 30. 9. 2022, splatné dne 30. 10. 2022. Žalovaný dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu i do výše, nicméně žalovaný ničeho neuhradil a ocitl se tak v prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Žalobkyně ze žalovaného uhradila škodu vyčíslenou fakturou [číslo] ze dne 30. 9. 2022, splatnou dne 30. 10. 2022 na částku 119 526,46 Kč bez DPH. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu i výše, v jazyce, kterému rozumí, nicméně ani posléze žalobkyni žalovanou částku neuhradil (prokazuje: kopie víza žalovaného, Faktura – daňový doklad [číslo] ze dne 30. 9. 2022, transakční historie [příjmení] [příjmení] ze dne 24. 1. 2023, Informace o škodě ze dne 2. 11. 2022, Uznání závazku v českém jazyce a v ukrajinském jazyce včetně splátkového kalendáře, Pohledávka společnosti [právnická osoba] ze dne 25. 1. 2023 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 25. 1. 2023). 5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle ustanovení § 1968, § 1969, § 1970 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku ve shora uvedené výši, kterou žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal co výše i do důvodu, nicméně dluh vůči žalobkyni neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 28 483 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 5 977 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 17 700 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 5 900 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 906 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).