13 C 186/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 10. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 16. 1. 2023 domáhal, aby soud zvýšil výživné, které byl žalovaný dosud povinen hradit žalobci podle rozhodnutí soudu, na částku 10 000 Kč měsíčně s účinností od 1.9.2021 Žalobce uvedl, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 6. 2018, č. j. 23 P 61/2012-231, kterým bylo žalovanému uloženo přispívat na jeho výživu, jako dosud nezletilému, výživné ve výši 5 000 Kč. Žalobce však nyní studuje 2. ročník fakulty aplikovaných věd na [název] [anonymizováno] v [obec], a proto se zvýšily jeho životní náklady a potřeby. Žalobce žije přes týden na vysokoškolských kolejích, na víkend jezdí k matce. Žalobce za ubytování na vysokoškolských kolejích vydá 3 600 Kč měsíčně, za MHD 150 Kč měsíčně, za jízdné o víkendu z domova do školy a zpět vydá 5 000 Kč měsíčně a za stravné 4 000 Kč měsíčně. Žalobce má dále výdaje spojené se studiem, a to za učebnice a školní pomůcky, a výdaje spojené s tréninky basketbalu, který nyní hraje za Univerzitní ligu. Výdaje hradí z finančních prostředků od matky, která mu poskytuje 6 000 Kč měsíčně a výživného od otce. Matka mu dále poskytuje bydlení a stravu o víkendu a během prázdnin a pořizuje mu oblečení a další věci osobní potřeby. Otec nad rámec výživného žalobci nijak nepřispívá. Žalobce vzhledem k náročnosti studia není schopen si sám přivydělat finanční prostředky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 10. 3. 2023. Předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 31. 7. 2023. Žalovaný se nicméně k ústnímu jednání, k němuž byl podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, bez omluvy nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud v řízení provedl tyto důkazy: Potvrzení o studiu ze dne 5. 4. 2023 (č. l. 9, 10) vystavené [název] [anonymizováno] v [obec], fakulta aplikovaných věd, ze kterých se podává, že žalobce v akademickém roce 2021 2022 a v akademickém roce 2022 2023 studoval v 1. a 2. ročníku bakalářského programu Matematika a její aplikace v prezenční formě. Sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 26. 5. 2023 (č.l. 34), ze kterého vyplynulo, že žalovaný není majitelem účtu č. [bankovní účet]. Sdělení katastrálního úřadu (č. l. 43 a 44), dle kterého nejsou na osobu žalovaného v katastru nemovitostí evidována žádná vlastnická ani jiná věcná práva. Sdělení ČSSZ (č. l. 50), ze kterého vyplynulo, že žalovaný není veden jako osoba samostatně výdělečně činná, není u něj evidován pojistný vztah u zaměstnavatele a nepobírá od ČSSZ důchod ani nemocenské dávky. Sdělení [stát. instituce] (č. l. 53 -54), ze kterého má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem dvou provozovaných motorových vozidlem, a to automobilu zn. VOLVO, typ Volvo XC90 D5 AWD C a automobilu zn. ŠKODA, typ Škoda Fabia 6Y. Sdělení Úřadu práce ČR (č.l. 60), ze kterého se podává, že žalovaný není a nebyl veden jako uchazeč o zaměstnání a ani nepobírá dávky státní sociální podpory. Soud si rovněž připojil opatrovnický spis sp. zn. 23 P 61/2012, z něhož zjistil, že rozsudkem ze dne 24. 4. 2018 č.j. 23 P 61/2012-231, byla schválena dohoda rodičů – žalovaného a [jméno] [příjmení], na základě které se žalovaný zavázal hradit tehdy ještě nezletilému žalobci měsíční výživné ve výši 5 000 Kč počínaje od 1. 9. 2017 a dále zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 7 200 Kč. Žalobce byl v té době studentem prvního ročníku [příjmení] [jméno] [příjmení] v [obec]. Žalovaný žil společně s matkou v bytové jednotce 3+1. Otec žil v rodinném domě své partnerky a dosahoval čistého příjmu cca 23 000 K, se synem se nestýkal. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že studuje vysokou školu v [obec], ubytování na kolejích stojí 3 800 Kč měsíčně a každý víkend dojíždí do svého bydliště k matce vozidlem, které mu matka dala k dispozici. Za pohonné hmoty vydá asi 4 000 Kč měsíčně. Přivydělává si doučováním, a to asi 2 000 Kč měsíčně. Ve volném čase hraje basketbal, se kterým jsou spojené výdaje na oblečení a dopravu na zápasy, které hradí matka, která mu rovněž nad rámec přispívá částkou 3 000 Kč jako kapesné. Otec mu hradí výživné 5 000 Kč měsíčně. S otcem se nestýká, neví, kde pracuje. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že žalobce je nyní studentem druhého ročníku [název] [anonymizováno] v [obec] na fakultě aplikovaných věd. Naposledy byla výše výživného žalovaného stanovena v době, kdy byl žalobce studentem prvního ročníku střední školy, a to rozsudkem ze dne 24. 4. 2018 č.j. 23 P 61/2012-231, kterým byla schválena dohoda rodičů – žalovaného a [jméno] [příjmení], na základě které se žalovaný zavázal hradit tehdy ještě nezletilému žalobci měsíční výživné ve výši 5 000 Kč počínaje od 1. 9. 2017. Žalobce tehdy bydlel s matkou, s otcem se nestýkal. Žalobce nyní přes týden bydlí na vysokoškolských kolejích, za které vydá 3 800 Kč měsíčně, za jízdné včetně MHD vydá 4 150 Kč a za stravně 4 000 Kč měsíčně. Náklady spojené s basketbalem, jakož i věci osobní potřeby mu hradí matka. Matka žalobci dále přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně a poskytuje mu ubytování přes víkend. Žalobce se s žalovaným nestýká, žalovaný nad rámec výživného ničím nepřispívá. Žalovaný vlastní dvě motorová vozidla a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce a nepobírá dávky státní sociální podpory. 6. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“), podle jehož § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle § 922 odst. 2 o.z. lze výživné pro dítě přiznat až za dobu 3 let zpětně od podání návrhu. 7. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Na prvním místě se soud zabýval otázkou, zda na straně žalobce došlo k takové změně poměrů, která odůvodňuje úvahy o změně výše výživného. Soud je přesvědčen, že jen samotné plynutí času, kdy naposledy bylo o výši výživného pro žalobce rozhodováno před 5 lety, zde citované úvahy odůvodňuje. Nelze pochybovat o tom, že výdaje spojené se studiem na vysoké škole jsou zcela diametrálně odlišné od výdajů spojených se studiem na škole střední. Je všeobecně známou skutečností, že byť v České republice není na veřejných vysokých školách hrazeno školné, jsou výdaje spojené se studiem značné, už pouze z toho důvodu, že žalobce již nebydlí přes týden s matkou, ale hradí si ubytování na vysokoškolských kolejích a zvýšily se tak i jeho náklady o jízdné. Bez ohledu na náklady spojené se samotným studiem na vysoké škole v podobě skript a školních pomůcek. Žalobce nemá vzhledem ke studiu možnost vyššího přivýdělku, nicméně má snahu si přivydělat i doučováním. Jeho jednání tak soud vnímá jako zodpovědné. S ohledem na to, že se žalobce připravuje na své budoucí povolání a ve svém studiu řádně pokračuje, nelze jej považovat za osobu, jež je schopna se živit sama. 8. Následně se soud zabýval otázkou, o jakou částku by mělo být výživné zvýšeno, respektive zda je možno jej zvýšit na úroveň, kterou navrhoval žalobce a dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět v plném rozsahu. Pokud jde o výši výživného, vycházel soud z oprávněných potřeb žalobce odpovídajících jeho věku. Pokud jde o příjem žalovaného, ten se soudu nepodařilo zjistit. Žalovaný byl pro soud nekontaktní, nicméně soud zjistil, že žalovaný není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce a ani nepobírá důchod či dávky sociální podpory. Proto soud vycházel z toho, že žalovaný musí mít nejméně shodný příjem, jako příjem, jehož dosahoval v době posledního rozhodnutí, tedy ve výši cca 23 000 Kč čistého měsíčně. Nadto s ohledem na vzrůstající výši jak minimální, tak průměrné mzdy v České republice lze mít za to, že je v možnostech a schopnostech žalovaného dosahovat i vyššího příjmu. Soud tak má za to, že zvýšeným potřebám žalobce a výdělkovým možnostem i schopnostem, jakož i majetkovým poměrům žalovaného koresponduje povinnost žalovaného hradit žalobci výživné ve výši 7 500 Kč. Taková výše dle názoru soudu plně odpovídá všem zákonným kritériím, když nelze přehlédnout, že jen se základními potřebami sp