18 C 315/2022-75 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 184 223,87 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dále i jako„ Banka“), uzavřela postupně s žalovaným dvě úvěrové smlouvy. První Smlouvu o úvěru uzavřeli dne 30.7.2019, na základě níž poskytla Banka žalovanému bezhotovostně částku 150 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal Bance vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s obchodním úrokem ve výši 10,6 % ročně. Zároveň se zavázal uhradit i poplatky spojené s vedením účtem. Druhou Smlouvu o úvěru uzavřeli Banka a žalovaný dne 5.8.2019 a na základě ní byla žalovanému poskytnuta částka 28 438 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal Bance vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s obchodním úrokem ve výši 19,9 % ročně. Zároveň se zavázal uhradit i poplatky spojené s vedením účtem. Za účelem řádného splácení obou úvěru se žalovaný zavázal na svém běžném účtu vedeném rovněž u právní předchůdkyně žalobkyně zachovávat dostatečné finanční prostředky na úhradu jednotlivých splátek a poplatků. Žalovaný však svůj závazek neplnil, úvěry nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěry zesplatnila ke dni 1.2.2020, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem. Pohledávku za žalovaným následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.3.2020 nabyla žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně po žalovaném uhradit celkem 184 223,87 Kč na nesplacených jistinách úvěrů. Dále požadovala úhradu sjednaného obchodního úroku z nesplacené jistiny, a to u prvého úvěru ve výši 10,9% ročně z částky 153 492,87 Kč a u druhého úvěru 19,9% ročně z částky 30 731 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z neuhrazených jistin běžící ode dne následujícího po zesplatnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba a předvoláním k jednání ve věci byly žalovanému doručeny dne 13.2.2023, a to do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 30.7.2019 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] Smlouvu o úvěru, na základ níž se tato zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 10,6% ročně v měsíčních splátkách po 2 351 Kč, které bude Banka inkasovat přímo z běžného účtu žalovaného vedeného u Banky. Dle smlouvy byl úvěr uhrazen na běžný účet žalovaného. 6. Úvěr byl poskytnut žalovaném na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29.7.2019, v níž uvedl, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, své příjmy má z podnikání a jeho příjem činní 21 138 Kč měsíčně. Uvedl, že nemá žádné náklady na bydlení, splátky, srážky ze mzdy, nehradí ani nic za léky apod., a že součástí jeho domácnosti nejsou žádné osoby bez příjmu. 7. Z daňového přiznání žalovaného k daní z příjmu fyzických osob za rok 2018 soud zjistil, že žalovaný uplatňoval v daňovém přiznání nárok na daňové zvýhodnění na nezaopatřené děti. Konkrétně dvě děti ve věku 7 a 3 roky (v době poskytnutí úvěru), o nichž v daňovém přiznání prohlašoval, že s ním žijí ve společně hospodařící domácnosti. Uvedené daňové přiznání, dle tvrzení žalobkyně, žalovaný doložil její právní předchůdkyni spolu s žádostí o úvěr. 8. Z platební bilance ve spojení s tvrzením žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na první úvěrovou smlouvu uhradil celkem 6 413 Kč. 9. Dle Smlouvy o úvěru ze dne 5.8.2019 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel o týden později s [právnická osoba] další Smlouvu o úvěru, na základ níž se tato zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 28 438 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 19,9 % v měsíčních splátkách po 606 Kč, které bude věřitel inkasovat přímo z běžného účtu žalovaného vedeného u věřitele. Dle smlouvy byl úvěr uhrazen na běžný účet žalovaného. 10. Úvěr byl poskytnut žalovaném na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 5.8.2019, v níž uvedl, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, své příjmy má z podnikání a jeho příjem činní 21 138 Kč měsíčně. Uvedl, že nemá žádné náklady na bydlení, splátky, srážky ze mzdy, nehradí ani nic za léky apod., a že jeho domácnost je jednočlenná, ač týden před touto žádostí (v žádosti o poskytnutí 1. úvěru) uvedl, že počet členů domácnosti jsou tři osoby. I v tomto případě měla právní předchůdkyně k dispozic daňové přiznání žalovaného popsané v odstavci 7. toho rozsudku. 11. Z platební bilance ve spojení s tvrzením žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na druhou úvěrovou smlouvu uhradil celkem 939 Kč. 12. Žalobkyně na doložení ověřování úvěruschopnosti žalovaného a jeho platební historie předložila výsledky dotazů na insolvenční rejstřík a databázi neplatných dokladů, když však tyto dotazy byl učiněny až v říjnu 2022, tedy s odstupem tří let po poskytnutí úvěrů. Z výpis z databáze CCB pak má soud za ověřené, že v této konkrétní databázi nebyl u žalovaného ke dni 29.7.2019 evidován žádný poskytnutý úvěr. 13. Z oznámení o zesplatnění ze dne 1.2.2020 má soud za osvědčené, že Banka zaslala žalovanému ke každému z poskytnutých úvěrů oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k okamžité splatnosti neuhrazených částek. Z podacího archu má soud za osvědčené, že oznámení byla žalovanému odeslána dne 4.2.2020. 14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.3.2020 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní, včetně potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 9.4.2020. 15. Z předžalobní upomínky ze dne 3.3.2022 ve spojení se sledováním doporučené zásilky má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho závazku před podáním žaloby. 16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným postupně dvě úvěrové smlouvy, a to dne 30.7.2019 a dne 5.8..2019. Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a následně ještě 28 438 Kč. Žalovaný úvěry řádně a včas nesplácel, a proto byly úvěry ke dni 1.2.2020 zesplatněn a následně postoupen na žalobkyni. 17. N základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 21. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spot