19 C 1/2023-36 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2022, ve znění doplnění žaloby, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 683,74 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 17. 6. 2014 smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17. 6. 2014 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnost, lustrace v insolvenčním rejstříku, jakož i z jiných zdrojů. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do výše 33 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit právní předchůdkyni žalobkyně roční úrok z čerpaného kontokorentu a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, nicméně tuto svou povinnost porušil, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně však debetní zůstatek ze strany žalovaného vyrovnán nebyl, přičemž v důsledku tohoto právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 10. 2021 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky spolu s úroky. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022, s účinností ke dni 1. 2. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2022. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku ve výši 40 685,79 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru ve výši 37 683,74 Kč, úroku z úvěru do 1. 2. 2022 ve výši 1 194,79 Kč a úroku z prodlení do 1. 2. 2022 ve výši 1 807,26 Kč. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 10. 2021 nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 21. 7. 2022. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 807,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 194,79 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 37 683,74 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 37 683,74 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 6. 2014 smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet [číslo] (viz smlouva o sporožirovém účtu ze dne 17. 6. 2014). Dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2014 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které se zavázala žalovanému poskytovat kontokorent ve výši 33 000 Kč, jehož čerpání bylo účtováno na sporožirovém účtu [číslo]. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného (viz posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 3. 11. 2017). Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorent průběžně a zavázal se rovněž nepřekročit jeho sjednanou výši (viz smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 17. 6. 2014, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], ceník [právnická osoba] pro bankovní obchody). Žalovaný překročil výši sjednaného limitu povoleného pro kontokorent, tudíž vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek na účtu, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Jelikož žalovaný neuhrazenou debetní částku neuhradil, byla pohledávka ve výši 37 683,74 Kč dne 1. 10. 2021 převedena na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet] a žalovaný byl vyzván k vyrovnání dluhu (viz výpis z účtu za období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2021, podklady pro soudní jednání ze dne 1. 2. 2022, poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2021). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022, s účinností ke dni 1. 2. 2022, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 15. 2. 2022 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, dohoda o úplatě ze dne 31. 1. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2022 včetně kopie podacího lístku). Ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 1. 2. 2022 činila pohledávka za žalovaným celkem částku 40 685,79 Kč sestávající se zůstatku úvěru ve výši 37 683,74 Kč, úroku z úvěru do 1. 2. 2022 ve výši 1 194,79 Kč a úroku z prodlení do 1. 2. 2022 ve výši 1 807,26 Kč (viz podklady pro soudní jednání ze dne 1. 2. 2022). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání, žalovaný však na výzvu nereagoval (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 21. 7. 2022 včetně kopie podacího lístku). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 17. 6. 2014 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 33 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal nepřekročit jeho sjednanou výši. Žalovaný porušil své povinnosti, když se dostal do tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který nevyrovnal. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 37 683,74 Kč a úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 37 683,74 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a v kapitalizované výši 1 194,79 Kč a dále rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1996 Sb., který soud žalobkyni přiznal v kapitalizované výši 1 807,26 Kč, a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 37 683,74 Kč od 2. 2. 2022 (tj. ode dne následujícího po účincích smlouvy o postoupení pohledávky) do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při st