3 C 57/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 36 554,47 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 1. 3. 2017 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž jí poskytla částku 50 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s obchodním úrokem ve výši 15,9% ročně. Žalobkyně poukázala na to, že se žalovaná zároveň zavázala uhradit i poplatky spojené s vedením účtem. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Za účelem řádného splácení úvěru se žalovaná zavázala na svém běžném účtu vedeném rovněž u právní předchůdkyně žalobkyně zachovávat dostatečné finanční prostředky na úhradu jednotlivých splátek a poplatků. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaná svůj závazek neplnila, úvěr nesplácela, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2021, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem z téhož dne. Pohledávku za žalovanou následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 s účinností ke dni 1. 2. 2022 nabyla žalobkyně, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně uhradit částku 36 554,47 Kč, dále úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 33 221,47 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 792 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 843,6 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 36 554,47 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. První jednání se ve věci konalo dne 24. 8. 2023. Žalované bylo předvolání k jednání řádně doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. dne 24. 7. 2023. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto bylo dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v její nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu a z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 1. 3. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý měsíční příjem měl činit 12 732 Kč. Uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], že je svobodná a že bydlí u rodičů. Co se týče jejích pravidelných měsíčních výdajů, uvedla, že její výdaje činí 0 Kč a že nesplácí žádné úvěry, žádné nebankovní produkty, žádný leasing či ostatní splátky jako např. výživné, léky, srážky ze mzdy a nájem. Dle interního systému právní předchůdkyně žalobkyně pak bylo v posouzení úvěruschopnosti klienta zjištěno, že u žalované je evidován kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou ve výši 417 Kč. 6. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 1. 3. 2017 vyplývá, že společnost [právnická osoba] jako zaměstnavatel žalované potvrdila právní předchůdkyni žalobkyně, že je u ní žalovaná zaměstnaná od 1. 10. 2016 na pozici prodavačka na dobu neurčitou s výší průměrného čistého měsíčního příjmu 12 732 Kč a že s žalovanou není vedeno jednání o skončení jejího pracovního poměru. 7. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2017 a z jejího dodatku ze dne 29. 4. 2020, včetně záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 2. 3. 2017 a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně pro soukromou klientelu účinného od 13. 5. 2021, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se tato zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 15,9 % v měsíčních splátkách po 939 Kč, které bude právní předchůdkyně žalobkyně inkasovat přímo z běžného účtu žalované vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně. Dle dodatku pak měla právní předchůdkyně žalobkyně změnit podmínky smlouvy o úvěru tak, že od měsíce května 2020 se splatnost pravidelných měsíčních splátek mění na 10. kalendářní den měsíce a že v případě dodržení podmínek splácení úvěru bude poslední splátka ve výši 604,74 Kč uhrazena 10. 3. 2025 (den konečné splatnosti úvěru). Z žalobních tvrzení pak má soud za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 54 683 Kč. 8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 5 196 Kč a zároveň byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalované poskytnuté. 9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 23. 10. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalované s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 23. 10. 2021 celou dlužnou částku ve výši 35 814 Kč. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně potvrzení o úplatě ze dne 31. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1, má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 2. 2022 (viz. oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2022 a podací lístek z téhož dne). 11. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 19. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího závazku před podáním žaloby. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 2. 3. 2017 úvěrovou smlouvu (a to po té, co na základě údajů poskytnutých žalovanou dne 1. 3. 2017 prověřovala její úvěruschopnost), na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, který poskytla žalované k dispozici na její běžný účet. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a proto byl úvěr ke dni 23. 10. 2021 zesplatněn a následně postoupen na žalobkyni. 13. N základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen v