10 C 368/2023-29 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 4. 9. 2023 domáhal vůči žalovanému uložení povinnosti platit mu výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že studuje na vysoké škole, [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec], kde je zapsán a evidován ke studiu od 30. 8.2023. V současné době nepracuje a nemá ani žádné zaměstnání. Žalobce sice brigádně pracoval do konce srpna 2023, ale práci opustil kvůli studiu. Náklady žalobce představují měsíčně cca 7 000 Kč. Z této částky vynaloží za stravu a bydlení 5 000 Kč měsíčně, dále má náklady v souvislosti se studiem a dopravou do školy vlakem a cca 600 Kč měsíčně vydá na kulturní akce. Žalobce plánoval přestěhovat se do [obec], nicméně pro nedostatek finančních prostředků k tomu nedošlo. Dále má výdaje na telefon ve výši 414,99 Kč měsíčně, které mu však hradí matka. 2. Žalovaný uvedl, že je v insolvenčním řízení, a posílá měsíčně 14 070 Kč insolvenčnímu správci, který spravoval a spravuje jeho platby věřitelům. Dále uvedl, že v posledním soudním řízení byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalobci, protože žalobce ukončil studium na střední škole. V rámci insolvenčního řízení žalovaného bylo žalobci až do března 2023 hrazeno výživné ve výši 12 984 Kč měsíčně. Žalovaný jednal se žalobcem o možnosti hradit mu výživné, nicméně tuto možnost bez vědomí insolvenčního správce nemá. Měsíční příjem žalovaného představuje 37 000 Kč, a z této částky hradí měsíčně jako osoba samostatně výdělečně činná zálohy ve výši 6 000 Kč a částku 14 720 Kč insolvenčnímu správci. Měsíční výdaje žalovaného dále představují náklady na telefon ve výši 850 Kč, energie ve výši 7 000 Kč a 5 000 Kč (voda a plyn) a rovněž na benzín ve výši cca 1 600 Kč týdně, protože je obchodním zástupcem. Výdaje žalovaného představují rovněž náklady na jídlo. Žalovaný má další vyživovací povinnosti ke své manželce, která je kadeřnice, a ke své dceři. Jeho zdravotní stav je dobrý. 3. Předvolání k druhému jednání ve věci bylo účastníkům doručeno při prvním jednání ve věci. Žalobce se z tohoto druhého ústního jednání telefonicky omluvil a telefonicky sdělil, že na žalobě již netrvá, protože ukončil studium. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je otcem žalobce. O výživném mezi účastníky bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 2. 2023, č.j. 14 C 346/2022-47. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobce studoval ke dni 15. 12. 2023 na [název] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] v [obec] na Filozofické fakultě, v bakalářském studijním programu v akademickém roce 2023 /2024, a to v prezenční formě studia (viz též potvrzení o studiu). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce neměl k datu 15. 12. 2023 žádný příjem, protože nepracoval. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 2. 2023, č.j. 14 C 346/2022-47, soud zjistil, že jím byla zrušena vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci poté, co žalobce v červnu 2022 ukončil své studium na střední škole a v dalším studiu nepokračoval. V květnu 2023 byl přihlášen k pokusu o opravu maturitní zkoušky. Žalovaný byl od 5. 12. 2022 zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] na dobu určitou do 30. 6. 2023. 6. Podle výpisu z insolvenčního rejstříku je žalovaný v úpadku s tím, že insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovanému bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty usnesením ze dne 3. 2. 2021. 7. Z jízdního dokladu DÚK [obec] vyplývá, že byla zaplacena 30 denní studentská síťová jízdenka od 13. 10. 2023 do 11. 11. 2023 ve výši 1 058 Kč. 8. Ze dvou jízdních dokladů Českých drah ze dne 13. 12. 2023 vyplývá, že jednodenní jízdné z [obec] do [obec] pro studenta činilo 109 Kč a v opačném směru pak 114 Kč. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 2. 2023, č.j. 14 C 346/2022-47, byla zrušena vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci z důvodu, že žalobce ukončil své studium na střední škole. Žalobce následně zahájil v akademickém roce 2023 /2024 dne 1. 9. 2023 studium na vysoké škole, a to v prezenční formě studia na [název] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] v [obec] na Filozofické fakultě, v bakalářském studijním programu. Žalobce neměl ke dni 15. 12. 2023 žádný příjem, protože nepracoval. 10. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“), podle jehož § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle § 922 odst. 2 o.z. lze výživné pro dítě přiznat až za dobu 3 let zpětně od podání návrhu. 11. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce sice od 1. 9. 2023 začal studovat, a ke dni 15. 12. 2023 neměl žádný příjem. Z předložených důkazů však nevyplývá, že měsíční výdaje žalobce činí 7 000 Kč. Žalobce ani přes poskytnutou lhůtu 30 dnů ničeho soudu v tomto směru nedoložil, žádné důkazy k osvědčení svých tvrzení nenavrhl, a tedy neprokázal, že vynaloží částku 5 000 Kč na stravu a bydlení, že má náklady v souvislosti se studiem a kulturními akcemi. Podle vyjádření žalobce hradí jeho výdaje na telefon matka, a je proto otázkou, zda nehradila i případné výdaje žalobce na cestovné ve výši 1 058 Kč v říjnu 2023 a 223 Kč v prosinci 2023, přičemž z předložených dokladů nevyplývá, že tyto částky hradil právě žalobce. Protože z důkazů, které měl soud k dispozici, nevyplývá, jaké jsou měsíční výdaje žalobce, soud se již nezabýval otázkou, zda je v možnostech žalovaného přispívat žalobci na jeho výživu. 12. Protože soud nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by se žalobce nebyl schopen sám živit, nemohl jeho žalobnímu návrhu vyhovět. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku). 13. Ve výroku II. rozsudku soud náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný, který měl ve věci úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., náhradu nákladů řízení nepožadoval.