11 C 207/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 744 584,27 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 22. 8. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření č. ú. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 700 000 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 935 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 4,85 % od 1.8.2018 do 31.7.2021 a dále pak ve výši 8,45% ročně. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 10 % ročně z dlužné splátky za každý den prodlení se splátkou. Žalovaný nehradil řádně a včas a dne 31. 3. 2022 došlo k úplnému zesplatnění úvěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne 22. 6. 2022 smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 8. 2018 Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 700 000 Kč, které měl žalovaný splatit nejpozději splátkou ve výši 4 935 Kč splatnou vždy do každého 25. dne každého kalendářního měsíce. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. V rámci úvěrové smlouvy byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 4,85 % od 1.8.2018 do 31.7.2021 a dále pak ve výši 8,45% ročně (viz Smlouva o úvěru ze dne 22. 8. 2018). Žalovanému byl úvěr ve výši 700 000 Kč poskytnut dne 27.8.2018 (viz platební příkaz ze dne 27. 8. 2018). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. V souvislosti s úvěrem vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatky (smluvní pokutu – viz smlouva o úvěru). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, úvěr byl zesplatněn. Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě (viz upomínka ze dne 5. 4. 2022) Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, byla mu žalobkyní zaslána předžalobní výzva s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou (viz předžalobní upomínka ze dne 12.5.2023 vč. poštovního podacího lístku ze dne 16.5.2023. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne 22. 6. 2022 smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.7.2022). 5. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 7. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že účastníci v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku platně uzavřeli Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr výši 700 000 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti, když dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné jistiny právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 892 Kč, Tyto náklady, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 29 784 Kč, nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 11 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t Dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 7 308 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právních zástupců žalovaných soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II tohoto rozsudku).