4 C 202/2025-14 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 201 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalovaná užívala byt č. , hodnota, umístěný v 5. patře domu č.p. , číslo popisné, v , adresa, , a to až do 18. 2. 2024. Žalovaná se v nájemní smlouvě zavázala hradit žalobci měsíční nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu v dohodnuté výši. Žalovaná se však s těmito platbami dostala do prodlení, kdy i přes prominutí části dluh ze strany žalobce činil dluh 219 000 Kč. Žalovaná dne 29. 2. 2024 dlužnou částku ve výši 219 000 Kč co do důvodu, tedy neuhrazeného dluhu na platbách spojených s užíváním bytu, a výše uznala a zavázala se dlužnou částku uhradit žalobci v 73 splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do 10. dne v měsíci. Žalovaná však do dnešního dne uhradila žalobci toliko 6 splátek ve výši 18 000 Kč. Poslední splátku uhradila dne 13. 9. 2024 a ani přes opakované výzvy ze strany žalobce již další splátku neuhradila. Žalobce tak požadoval po žalované neuhrazenou část dluhu ve výši 201 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 11. 10. 2024, neboť od tohoto data se stal dluh žalované vzhledem k ujednání o ztrátě výhody splátek, splatným. Žalovaná dluh neuhradila, ač byla žalobcem dopisem ze dne 25. 4. 2025 předžalobně upomenuta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě ve lhůtě nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:5. Z Přehledu plateb a nedoplatků soud zjistil, že obsahuje však ručně psané prohlášení žalobce datované ke dni 29. 2. 2024, ve kterém prohlašuje, že bylo dohodnuto snížení dlužné částky z 250 579 Kč na částku 219 000 Kč.6. Z uznání dluhu a dohody ve splátkách ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná tímto uznala dluh vůči žalobci ve výši 219 000 Kč jako dluh ze smlouvy o nájmu bytu č. , hodnota, umístěného v 5. patře domu č.p. , číslo popisné, v , adresa, a vyúčtování služeb a energií souvisejících s nájmem. Dlužnou částku se dále zavázala zaplatit v 73 měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 10. dne v měsíci, počínaje měsícem březen 2024, a to na účet žalobce zde uvedený, a to pod ztrátou výhody splátek.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 4. 2025, podacího lístku ze dne 25. 4. 2025 a kopie vrácené obálky má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.9. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.10. Na podkladě shora uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalované vznikl dluh na nájemném a zálohách na služby a vyúčtování služeb, který žalovaná ve smyslu § 2053 o.z. písemně uznala co do uvedeného důvodu a výše 219 000 Kč a zavázala se jej zaplatit ve splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy k 10. dni v měsíci, počínaje měsícem březen 2024, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná však uhradila toliko 6 splátek v celkové výši 18 000 Kč. Splátku splatnou dne 10. 10. 2024 již neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ve zbývající výši 201 000 Kč ani přes upomínku nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, včetně zákonného úroků z prodlení, který soud přiznal z dlužné jistiny podle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., ve spojení s § 1970 občanského zákoníku za dobu od 11. 10. 2024, tedy ode dne následujícího po splatnosti neuhrazené splátky, do zaplacení. Soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 201 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil v délce trvání 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 851,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 201 000 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 770 Kč ve výši 6 041,70 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).