9 C 154/2025-22 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 621,47 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 8. 3. 2022 uzavřela se žalovanou Smlouvu o kontokorentním úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a Ceník, s nimž se žalovaná seznámila a vyjádřila souhlas. Na základě smlouvy poskytla žalované spotřebitelský úvěr do výše 30 000 Kč formou povoleného přečerpání účtu, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované, (který byl zřízen ve prospěch žalované na základě Rámcové smlouvy o finančních službách dne 13. 6. 2018), s úrokovou sazbou 18,90 % ročně, později sníženou na 12,75 % ročně, a s povinností žalované splatit úvěr nejpozději do jednoho roku od čerpání. Žalovaná se zavázala hradit úroky a poplatky dle smlouvy a ceníku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet na základě údajů z žádosti, pohybů na účtu a veřejných registrů (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, SOLUS, CBCB), přičemž nezjistila skutečnosti odůvodňující neposkytnutí úvěru a žádost schválila. Žalovaná však své závazky nesplnila, přes opakované výzvy neuhradila nepovolené přečerpání ani dlužnou jistinu. Žalobkyně převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dne 3.9.2024 a vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva i předžalobní výzva ze dne 15. 4. 2025 však zůstaly bez reakce. Žalobkyně tak požaduje uhradit po žalované dlužnou jistinu 28 621,47 Kč, kapitalizovaný úrok 2 993,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 626,19 Kč, smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 28 621,47 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 3. 5. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 6. 2018 smlouvu o účtu, na základě které byl žalované zřízen účet č. , č. účtu, a dne 8.3.2022 prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž byla žalovaná oprávněna přečerpat zůstatek na běžném účtu o 30 000 Kč, s tím, že záporný zůstatek bude úročen úrokem ve výši 18, 90 % ročně a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr nejpozději do 1 roku ode dne čerpání (viz. Rámcová smlouva o finančních službách ze dne 13.6.2018, Dodatek k rámcové službě o finančních službách k účtu ze dne 18.8.2020, Detail zadané operace ze dne 7.3.2022 - George v mobilu, Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 8. 3. 2022, Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník). Žalovaná však povolený debet přečerpala, tedy na účtu žalované vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek, který byla žalovaná povinna vyrovnat, a který narůstal o úrok z prodlení. Jelikož žalovaná částku, o níž přečerpala povolený debet neuhradila, žalobkyně celou pohledávku ve výši 32 700,15 Kč, včetně úroku a úroku z prodlení dne 2. 9. 2024 převedla na evidenční účet pohledávek č. , č. účtu, , o čemž žalovanou informovala a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky (viz. Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 10. 7. 2024, Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2024, dodejka). Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované kontrolou transakcí na účtu žalované, prověřením v insolvenčním rejstříku, z informací z CBCB a z historie v interní evidenci klientů, načež zjistila, že u žalované nejsou žádné negativní informace (viz. Posouzení úvěruschopnosti klienta, výpisy z běžného účtu žalované od roku 2018 do 2024). Protože žalovaná nesplnila svoji smluvní povinnost, žalobkyně tak požaduje po žalované jistinu ve výši 28 621,47 Kč, kapitalizovaný úrok 2 993,40 Kč z jistiny od 2.9.2024 do 30.4.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částek 2 626,19 Kč od 2.9.2024 do 2.5.2025 , smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 28 621,47 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 3. 5. 2025 do zaplacení. (viz. Podklady pre súdne konanie ze dne 13. 5. 2025). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (viz. Výzva k úhradě dluhu ze dne 14. 4. 2025), avšak žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho.6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru, tj. 8. 3. 2022. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně platně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2018 smlouvu o finančních službách, dle které se zavázala žalované zřídit účet, a že k uvedenému účtu byla sjednána dne 8.3.2022 smlouva o kontokorentním úvěru, na základě níž byla žalovaná oprávněna přečerpat prostředky na účtu maximálně však do částky 30 000 Kč, tzv. povolený debet. Prostředky v rozsahu využitého debetu byly úročeny ve výši 18,