8 C 145/2020-51 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč se splatností 28 dnů. RPSN činila 792 %. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 2.000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 741 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč (0,1 % denně z částky 2.000 Kč od [datum] do [datum]). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z důkazů provedených u jednání soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (smlouva o spotřebitelském úvěru, kopie domácí platby od [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] z účtu žalované, kopie občanského průkazu a rodného listu žalované, výpis sms, detaily pohybu bezhotovostních příjmů). Žalovaná obdržela na svůj účet dne [datum] od žalobkyně částku ve výši 2.000 Kč (výpis z účtu za období [anonymizováno] [rok]). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby (předžalobní výzva). 4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud se zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o úvěru z hlediska výše odměny podnikatele. Soud zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém soud dospěl k závěru, že výše úroku podstatně převyšující horní hranici obvyklé úrokové míry je ujednáním v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru uvedla do smlouvy o zápůjčce RPSN ve výši 792 %. I přesto, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr nelze zaměňovat se smluveným úrokem z půjčené hodnoty peněz, a soud není schopen ze získaných skutkových závěrů odvodit oprávněnou výši přiměřených výdajů spojených např. se správou a čerpáním půjčky, výši úroku, nelze považovat, ve světle judikatury zabývající se (ne) mravnosti výše úroku spotřebitelského úvěru i ochrany spotřebitele obecně, výši RPSN více než desetinásobně převyšující průměrnou výši RPSN u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami za jednání v souladu s dobrými mravy. V tomto soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 ICm 91/2010 ze dne 20. 12. 2010, který dospěl k závěru, že u spotřebitelských úvěrů se rýsuje jako judikatorní strop pro povolenou výši RPSN čtyřnásobek sazeb úvěrů poskytovaných bankami. Vymezení judikatorního stropu, a to i s ohledem na okolnosti mající vliv na výši RPSN u zápůjček či úvěrů s různou délkou doby splácení, je úkolem vyšších soudů. Přesto i přes nedostatek konstantní judikatury k této problematice, je zřejmé, i s odkazem na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v posuzovaném případě celková odměna věřitelky z půjčené částky prezentovaná formou jednak poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 742 Kč a dále stanovenou RPSN ve výši 792 % ročně je v rozporu s dobrými mravy. Soud tak hodnotí právní úkon – smlouvu o úvěru - jako neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona v celém rozsahu. 7. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Tedy žalovaná je povinna vrátit poskytnutou částku ve výši 2.000 Kč. Na úroky z prodlení má žalobkyně právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky jsou neplatné a byly soudem zamítnuty. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na to, že úspěch žalobkyně ve věci byl částečný – nepatrný.