8 C 151/2020-64 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne [datum], na základě které žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 326,70 Kč. Dále byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 8 % ročně a dle čl. 4 úvěrové smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěrová smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaný uhradil 820 Kč a k úhradě mu zbývá neuhrazená jistina ve výši 1.000 Kč, neuhrazený poplatek ve výši 209,32 Kč a dále požaduje žalobkyně smluvní úrok z prodlení ve výši 8 % ročně a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 238,24 Kč (0,1 % denně z 1.209,32 Kč od [datum] do [datum]). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazu provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Prostřednictvím použití elektronických prostředků byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný obdržel na svůj účet částku ve výši 1.000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba 36 % ročně, úrok 27,62 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 326,70 Kč a RPSN činila 5 112,92 %. Byla sjednána jednorázová výše splátky 1.354,32 Kč se splatností 28 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému (smlouva o spotřebitelském úvěru, doklad o platbě převodem uvnitř banky ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení souboru pohledávek, příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek). Žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 820 Kč dne [datum] (tvrzení žalobkyně). V čl. 4 [číslo]. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to do zaplacení (úvěrová smlouva). Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne [datum]). 4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud se zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o úvěru z hlediska výše odměny podnikatele. Soud zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém soud dospěl k závěru, že výše úroku podstatně převyšující horní hranici obvyklé úrokové míry je ujednáním v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru uvedla do smlouvy o zápůjčce RPSN ve výši 5112,92 %. I přesto, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr nelze zaměňovat se smluveným úrokem z půjčené hodnoty peněz, a soud není schopen ze získaných skutkových závěrů odvodit oprávněnou výši přiměřených výdajů spojených např. se správou a čerpáním půjčky, výši úroku, nelze považovat, ve světle judikatury zabývající se (ne) mravnosti výše úroku spotřebitelského úvěru i ochrany spotřebitele obecně, výši RPSN více než desetinásobně převyšující průměrnou výši RPSN u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami za jednání v souladu s dobrými mravy. V tomto soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 ICm 91/2010 ze dne 20. 12. 2010, který dospěl k závěru, že u spotřebitelských úvěrů se rýsuje jako judikatorní strop pro povolenou výši RPSN čtyřnásobek sazeb úvěrů poskytovaných bankami. Vymezení judikatorního stropu, a to i s ohledem na okolnosti mající vliv na výši RPSN u zápůjček či úvěrů s různou délkou doby splácení, je úkolem vyšších soudů. Přesto i přes nedostatek konstantní judikatury k této problematice, je zřejmé, i s odkazem na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v posuzovaném případě celková odměna věřitelky z půjčené částky prezentovaná formou jednak poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 326,70 Kč a dále stanovenou RPSN ve výši 5112,92 % ročně je v rozporu s dobrými mravy. Soud tak hodnotí právní úkon – smlouvu o úvěru - jako neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona v celém rozsahu. 7. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Tedy žalovaný je povinen vrátit poskytnutou částku ve výši 180 Kč. Na úroky z prodlení má žalobkyně právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky jsou neplatné a byly soudem zamítnuty. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému dle spisu náklady řízení nevznikly.