16 C 109/2021-20 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 1 525 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval dne 11. 6. 2020 hromadným dopravním prostředkem žalobkyně - autobus linka [anonymizováno], aniž by si zakoupil platný jízdní doklad. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po vykonání jízdy bez platného jízdního dokladu, až do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že žalovaný dne 11. 6. 2020 cestoval hromadným dopravním prostředkem žalobkyně - autobus linka [anonymizováno], aniž by si zakoupil platný jízdní doklad. Tato skutečnost byla při přepravní kontrole zjištěna a s žalovaným byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Jelikož žalovaný neuhradil jízdné ani přirážku k jízdnému, dostal se ode dne následujícího po uskutečnění jízdy do prodlení s úhradou částky 1 525 Kč. Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok v souladu s ustanovením § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, v němž je stanovena povinnost přepravci po uzavření smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení a povinnost cestujícího zaplatit jízdné. Z § 2551 stejného zákona vyplývá, že podrobnosti při přepravě osob upraví přepravní řády. Současně soud posoudil uplatněný nárok v souladu s ustanovením § 18a odst. 1 až 3 zákona č. 111/1994 Sb. ve znění zákona č. 304/1997 Sb. o silniční dopravě, kde je stanovena možnost uložit cestujícímu povinnost zaplatit přirážku k jízdnému a stanovena maximální výše přirážky ve výši 1 500 Kč. Podle ustanovení § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle ustanovení § 1968 a § 1970 citovaného občanského zákoníku, kdy v případě, že je dlužník v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen zaplatit zákonné úroky z prodlení, pokud není sazba úroků z prodlení mezi účastníky sjednána. Výše zákonných úroků z prodlení je upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 1 525 Kč včetně příslušenství pohledávky od 12. 6. 2020 do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení představují celkem 1 489 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.