16 C 209/2021-18 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 13 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalované poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky neuhradila ve lhůtě splatnosti stanovené do [datum], čímž se dostala do prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který měl být uhrazen do [datum]. Žalovaná na předmětný úvěr neuhradila žádnou částku. Žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k zaplacení dluhu, avšak na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, na základě níž přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo u postoupení pohledávky oznámeno. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení po [datum], posoudil soud uplatněný nárok v souladu s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky řízení byla sjednána písemně smlouva o úvěru, na základě níž poskytl věřitel žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalovaná poskytnutou částku neuhradila řádně ani včas. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně se právem domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to až do zaplacení dlužné jistiny. Počátek prodlení je odvozen ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 13 000 Kč společně s příslušenstvím pohledávky od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní, příp. jeho právním předchůdcem, ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.