16 C 38/2021-59 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 411 344,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru ve výši 400 000 Kč a řádné úroky z úvěru ve výši 11 120,85 Kč. Dále žalobkyně požadovala poplatky za výzvy ke splácení dluhu a poplatek za vedení účtu v celkové výši 220 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru od 4. 8. 2020, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud výzvou ze dne [datum] poučil žalobkyni o nutnosti doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k prokázání tvrzení, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřila v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného řádně splácet předmětný úvěr. 4. Žalobkyně ve svém písemném podání z [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy byla prověřována řádně a v zákonem požadovaném rozsahu, kdy bylo vycházeno jednak z informací sdělených samotným spotřebitelem a dále z informací veřejných a neveřejném rejstříku o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce žadatele o úvěr. Žalobkyně má za to, že ji, jako banku, nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, který nepodléhá zásadní kontrole České národní banky. Pokud se týká konkrétních listinných podkladů, žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu žadatele o úvěr ze dne [datum] a dále pouze přehled dokumentů, z nichž bylo při posouzení úvěruschopnosti vycházeno. Mezi těmito listinami je i doklad nazvaný„ vysvětlení odebrání závazků podepsané klientem“, který žalobkyně soudu nepředložila. 5. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], z pokynu k čerpán úvěru ze dne [datum], z výzvy před zesplaněním úvěru ze dne [datum], z výzvy ke splacení dluhu ze dne [datum] včetně dodejky, z obratů na kontě [číslo] ze sazebníku úhrad za poskytované služby [číslo] z potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, z přehledu dokumentů k žádosti o úvěr a ze sazebníku úhrad za poskytované služby [číslo] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření pod registračním [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnout úvěr ze stavebního spoření ve výši 400 000 Kč za účelem koupě pozemku a objektu bydlení v [katastrální uzemí]. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr uhradit ve 129 pravidelných měsíčních splátkách do 25. 4. 2036 ve výši 2 120 Kč, dále ukládat minimální vklad na účet stavebního spoření ve výši 1 200 Kč a od přidělení cílové částky hradit splátku ve výši 3 400 Kč měsíčně. Výše úrokové sazby byla sjednána v rozsahu 6,34 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník úhrad za poskytované služby, kdy výzva ke splacení dluhu byla zpoplatněna částkou 130 Kč a poplatek za vedení účtu částkou 90 Kč. Žalovaný úvěr celkově vyčerpal ke dni 9. 4. 2019 a fakticky uhradil splátkami částku 25 440 Kč a započtením stavebního spoření částku 9 454,14 Kč Tyto částky žalobkyně započetla pouze na řádné úroky a na úhradu poplatků. Jelikož žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, provedla žalobkyně zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 411 344,85 Kč, která sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 400 000 Kč, z neuhrazených kapitalizovaných řádných úroků z úvěru ve výši 11 124,85 Kč a ze dvou poplatků ve výši 130 Kč a 90 Kč, celkem 220 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný předložil pouze potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, z jehož obsahu vyplynulo, že žalovaný je v zaměstnaneckém poměru od 11. 4. 2006 na pozici řidiče, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou a průměrný měsíční čistý příjem za posledních 12 měsíců představoval 24 831 Kč a za poslední 3 měsíce 25 485 Kč. Jiné skutečnosti týkající se osobního stavu žalovaného, případně jeho pravidelných výdajů, nebyly žalobkyní před uzavřením smlouvy žádným způsobem prověřovány. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. 6. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 7. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda žalobkyně zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Především žalobkyně žádným způsobem neprověřila výdaje žalovaného. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, a proto přiznal dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. pouze poskytnutou jistinu či její alikvotní část. Soud současně přihlédl k tomu, že platby poskytnuté žalovaným ve výši 25 440 Kč a 9 454,14 Kč, celkem 34 894,14 Kč, byly započteny žalobkyní na nároky, které nelze z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru považovat za důvodné. 9. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 365 105,86 Kč (400 000 Kč – 34 894,14 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 4. 8. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou zůstatku jistiny úvěru. 10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši