16 C 65/2021-24 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky 675 Kč, představující součet dlužných televizních poplatků, které byla žalovaná jako poplatník povinna zaplatit v měsících září 2019 až leden 2020, tedy za 5 měsíců x 135 Kč. Současně se žalobkyně domáhala přiznání příslušenství pohledávky, a to vždy od 16. dne každého kalendářního měsíce, v němž vznikla povinnost uhradit televizní poplatek. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně u všech dlužných televizních poplatků vypočítala do 15. 10. 2020 ve výši 60,29 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu řízení proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že žalovaná se jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě stala poplatníkem televizních poplatků v souladu s § 3 zákona odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. S tímto vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne daného kalendářního měsíce. Pokud takto neučinila, dostala se ode dne následujícího do prodlení s úhradou předmětné částky. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 (5 měsíců x 135 Kč), celkem 675 Kč. Žalovaná byla upomenuta o úhradu dlužné částky, přičemž na výzvu nereagovala. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 shora citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 shora citovaného zákona nezaplatí-li poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovená přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 6 shora citovaného zákona činí výše televizního poplatku od 1. 1. 2008 částku 135 Kč. Ze zjištěného skutkového stavu věci učinil soud právní závěr, že žalovaná se v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stala poplatníkem televizního poplatku a za té situace je v souladu s § 7 odst. 2 citovaného zákona povinna platit televizní poplatek stanovený v § 6 citovaného zákona, který je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za shora specifikované období, čímž jí vznikl dluh ve výši 675 Kč. V případě prodlení s úhradou jednotlivých poplatků vzniklo žalobkyni v souladu s ustanovením § 10 citovaného zákona a § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, a to vždy od 16. dne daného kalendářního měsíce, za který vznikl dluh. Soud tedy zavázal žalovanou k zaplacení celkové částky ve výši 735,29 Kč sestávající z dlužných televizních poplatků ve výši 675 Kč a z kapitalizovaného příslušenství pohledávky u všech splatných televizních poplatků ve výši 60,29 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 400 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 126 Kč Náklady řízení představují celkem 1 126 Kč.