16 C 70/2021-22 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 2 500 Kč s příslušenstvím představující náklady za ošetření a následný pobyt žalovaného dne [datum] v záchytné stanici žalobkyně. Žalovaný, ačkoliv tuto částku uznal, přes písemnou předžalobní upomínku žalobkyně žalovanou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že žalovaný byl dne [datum] ošetřen a pobýval v záchytné stanici žalobkyně, přičemž při vyšetření žalovaného byla zjištěna přítomnost alkoholu. V souvislosti s tímto pobytem a ošetřením žalovaného vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše dne 16. 1. 2020, avšak žalovanou částku v termínu splatnosti neuhradil. Žalovaný rovněž nereagoval na předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně v souladu s ustanovením § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), jestliže někdo uzná svůj dluh písemně co do důvodu a výše, má se za to, že v době uznání dluhu tento dluh v uznaném rozsahu trval. Dle § 1968 a § 1970 o. z. má věřitel v daném případě při prodlení s plněním peněžitého dluhu právo požadovat úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Současně přihlédl k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně uznal písemně co do důvodu a výše. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za právní službu ze strany zástupce žalobkyně stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná předžalobní výzva a podání žaloby), odměna činí celkem 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Odměna a režijní paušály byly navýšeny o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč Náklady řízení představující včetně zaplaceného soudního poplatku a odměny za právní služby celkem 2 089 Kč. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.