216 C 2/2021-63 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 47 061,20 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2020 z částky 47 011,20 Kč do zaplacení, a to z titulu smlouvy o účelovém spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřených dne [datum], na základě nichž byl původním věřitelem, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], poskytnut žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží ve výši 11 798 Kč, který měl být uhrazen v jedenácti měsíčních splátkách. Dále byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena téhož dne smlouva revolvingovém úvěru, na základě něhož byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky ze sjednaného úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží 47 061,20 Kč, která představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 40 297,87 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 4 600,28 Kč, smluvní pokutu ve výši 644,50 Kč, dlužné pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 868,55 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 650 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 47 011,20 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn oznámením ze dne [datum]. 4. Žalobkyně byla opakovaně usneseními soudu ze dnů [datum] a [datum] vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů k prokázání tvrzení, že před uzavřením smluv o úvěru byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně posouzena řádně a v požadovaném rozsahu schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dále byla žalobkyně vyzvána k doplnění těchto rozhodných skutečností a označení důkazů u jednání soudu dne 20. 5. 2021, neboť předloženými listinnými důkazy nebyla tato tvrzení řádně prokázána. 5. Žalobkyně na výzvy soudu sdělila, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného posoudil na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s tím, že získané informace ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to insolvenčního rejstříku, databáze dlužníků apod. Výsledky byly s negativním záznamem. Žalobkyně tvrdila, že věřitel telefonicky hovořil se zaměstnavatelem žalovaného za účelem ověření jeho příjmové stránky. K těmto tvrzením žalobkyně neoznačila a nepředložila žádný listinný důkaz. Pouze ze samotných smluv o úvěru vyplývá, že žalovaný měl dosahovat čistého příjmu ve výši 20 000 Kč a jeho náklady na bydlení představovaly 4 000 Kč. U položky ostatní pravidelné výdaje a finanční závazky je uvedena nulová částka. 6. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], z informativního dopisu, z prohlášení žalovaného, z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum], z prohlášení žalovaného, z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum], z ceníku věřitele a z všeobecných obchodních podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, ze sazebníku pro úvěry, z přehledu čerpání a placení úvěrů za období od 19. 12. 2014 do 16. 4. 2020 ze strany žalovaného, ze vstupního formuláře, z přehledu transakcí, z výběru transakcí z extractů MUZO za období od 16. 1. 2018 do 20. 4. 2020, z dokladu o čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč, z přehledu úhrad na úvěrovém účtu [číslo] z předžalobní výzvy ze dne 16. 6. 2020 včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dne [datum] dvě smlouvy o úvěru, kdy v prvém případě se jednalo o smlouvu na poskytnutí revolvingového úvěru, na základě něhož byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky z úvěrového rámce do výše 30 000 Kč. Vyčerpané finanční prostředky byl povinen splácet ve sjednaných splátkách minimálně ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí u svých rodičů, dosahuje příjmu 20 000 Kč a náklady na bydlení představují 4 000 Kč. Jiné skutečnosti týkající se osobních a majetkových poměrů žalovaného nebyly ve smlouvě ani v žádném jiném listinném dokladu souvisejícího s uzavřením smlouvy uvedeny. Dále žalovanému byl poskytnut úvěr účelově vázaný na nákup zboží ve výši 11 798 Kč, kterým měl být uhrazen v 11 měsíčních splátkách v celkové výši 1 237 Kč. Celkově měl žalovaný uhradit částku 12 969 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z obsahu předložené smlouvy ani z dalších listinných důkazů nevyplývá. Tato skutečnost však s přihlédnutím k následnému právnímu hodnocení věci není významná. Jelikož žalovaný neplatil sjednané splátky úvěru řádně a včas, přistoupil právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne [datum] k odstoupení od smlouvy a k zesplatnění úvěru, který ke dni odstoupení představoval 47 012 Kč. Dále z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil účelově poskytnutý úvěr, neboť z přehledu čerpání a splátek úvěru vyplývá, že byla ze strany žalovaného provedena úhrada 11 splátek ve výši 1 237 Kč. Z přehledu tohoto čerpání však dále vyplývá, že žalovaný fakticky vyčerpal částku ve výši 47 011,20 Kč a za období od 11. 2. 2019 do 20. 4. 2020 uhradil na oba úvěry částku 27 215 Kč. Částka 47 011,20 Kč sestává z vyčerpané dlužné jistiny ve výši 40 297,87 Kč, z kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4 600,28 Kč, z kapitalizovaného pojištění ve výši 868,55 Kč, z poplatků ve výši 600 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 644,50 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. 7. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly uzavřeny platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětné smlouvy lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouvy byly uzavřeny platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet oba spotřebitelské úvěry, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena v potřebném rozsahu, u žalovaného nebyly před uzavřením smluv aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. K prověření