219 C 15/2021-79 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení zůstatku úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] s úvěrem ve výši 50 000 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobkyní posouzena z dokladů a informací žalované, databází k posouzení úvěruschopnosti i jiných zdrojů. Žalobkyně prověřila doklady o příjmu, dílčí výpis z účtu, výpis z databáze NRKI, hodnocení klienta a prohlášení žalované. Bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši. Žalovaná řádně neplnila splátky, v důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Při zesplatnění úvěru se nezaplacené úroky staly součástí jistiny, která tak celkem činila 60 591,88 Kč Smluvní pokuta podle čl. 6 5 smlouvy činila 10 724,43 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny 60 591,88 Kč, smluvní pokuty 10 724,43 Kč, smluvního úroku 95,9 % ročně z částky původní jistiny před zesplatněním 48 912,17 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne 236 044 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 50 000 Kč, který byl žalované vyplacen dne 4. 11. 2019. Žalovaná byla povinna úvěr splácet ve 48 splátkách po 4 098 Kč měsíčně. Strany sjednaly úrok s nominální úrokovou sazbou 95,90 % ročně, RPSN 151,58 % ročně (smlouva, předsmluvní formulář, doklad o vyplacení úvěru). Do formuláře Hodnocení klienta žalovaná uvedla, že pobírá mzdu ve výši [částka] (doložila výplatní listy), je svobodná, žije sama, má náklady na nájemní bydlení ve výši [částka] měsíčně, měsíční výdaje [částka], nemá závazky z úvěrů apod. (hodnocení klienta, výplatní listy). Žalovaná doložila náhled do běžného účtu za měsíce září a říjen 2019 se zůstatkem [částka] (náhled). V registru [příjmení] neměla žádný záznam. V registru NRKI byla žalovaná hodnocena s menším rizikem (výpisy). Žalovaná uhradila 8 splátek po 4 098 Kč, poslední dne 27. 7. 2020 (karta klienta). Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru pro neplacení a vyzvala k úhradě celkového dluhu [částka] do 10ti dnů ode dne odeslání oznámení (oznámení). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč, splatila celkem 32 784 Kč. 7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Žalobkyně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná nebyla v době sjednání úvěru úvěruschopná, pokud v době sjednání byla osobou samostatně žijící v nájemním bytě s podprůměrným příjmem bez disponibilního zůstatku na bankovním účtu. Žalobkyně vycházela pouze z ověřeného příjmu ze zaměstnání. Výdajovou stránku žalované, zejména pokud se jedná o bydlení, řádně nezkoumala a neověřila. Soud má proto za to, že žalobkyně nesprávně a hlavně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a to i s přihlédnutím k výši závazku plynoucího pro žalovanou ze smlouvy o úvěru, která byla neúměrná příjmu a předkládaným výdajům žalované. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je následkem porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, což je v rozporu s eurokonformním výkladem ochrany spotřebitele. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 21. dubna 2016 ve věci Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a.s. plyne, že povinnosti stanovené v čl. 5 a 8 směrnice 2008/48/ES přispívají k uskutečnění cíle sledovaného směrnicí vedoucího k zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelův Unii. Vnitrostátní soud musí zajistit užitečný účinek ochrany spotřebitele požadované ustanoveními směrnice, posoudit z moci úřední porušení povinnosti vyplývající ze směrnice, přičemž sankce za porušení povinnosti musí mít odrazující povahu. Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GKP uvedl, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele je tak nutno sankcionovat absolutní neplatností smlouvy podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ 2991, § 2993 občanského zákoníku). Žalovaná je povinna žalobkyni uhradit rozdíl mezi převzatým úvěrem a uhrazenou částkou ve výši 17 216 Kč Vedle jistiny je povinna uhradit úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s počátkem prodlení po uplynutí 10ti denní lhůty k zaplacení podle oznámení o zesplatnění úvěru. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalovaná úspěšná ve sporu náhradu nákladů nepožadovala.