219 C 21/2021-66 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení zůstatku úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] s úvěrem ve výši 45 000 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní posouzena z dokladů a informací žalovaného, databází k posouzení úvěruschopnosti i jiných zdrojů. Žalobkyně prověřila doklady o příjmu, dílčí výpis z účtu, výpis z databáze NRKI, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši. Žalovaný řádně neplnil splátky, v důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 23. 7. 2020. Při zesplatnění úvěru se nezaplacené úroky staly součástí jistiny, která tak činila 45 617,80 Kč Smluvní pokuta podle čl. 6 5 smlouvy činila 9 671,44 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny 45 617,80 Kč, smluvní pokuty 9 671,44 Kč, smluvního úroku 75,92 % ročně z částky původní jistiny před zesplatněním 38 434,47 Kč od 25. 7. 2020 do 17. 8. 2020 ve výši 1 861,44 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 38 434,47 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok od 25. 7. 2020 dosáhne 173 088 Kč. 2. Žalovaný uvedl, že úvěr použil pro potřebu vnoučat. Úvěr nebyl schopen platit v době, kdy neměl příjem z brigády. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 45 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 26. 7. 2018. Žalovaný byl povinen úvěr splácet ve 48 splátkách po 3 005 Kč měsíčně. Strany sjednaly úrok s efektivní úrokovou sazbou 108,78 % ročně, RPSN 108,78 % ročně (smlouva, předsmluvní formulář, doklad o vyplacení úvěru). Do formuláře Hodnocení klienta žalovaný uvedl, že pobírá důchod ve výši [částka] (doložil výměr důchodu), je ženatý, žije sám, má náklady na vlastní bydlení ve výši [částka] měsíčně, měsíční výdaje [částka], nemá závazky z úvěrů apod. (hodnocení klienta, oznámení o výši důchodu). Žalovaný doložil částečný výpis ze svého účtu, dle kterého počáteční zůstatek [datum] činil [částka], příjmy do [datum] [částka] (výpis). V registru [příjmení] neměl žádný záznam. V registru NRKI byl žalovaný hodnocen s vyšším rizikem (výpisy). Žalovaný uhradil 21 splátek po [částka], poslední dne [datum] (karta klienta). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 000 Kč, splatil celkem 63 105 Kč. 7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Žalobkyně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný nebyl v době sjednání úvěru úvěruschopný, pokud v době sjednání byl starobním důchodcem s příjmem ze starobního důchodu [částka] měsíčně, s de facto nulovým zůstatkem na účtu, žil sám, nedoložil své výdaje včetně nákladů bydlení. Sám žalovaný potvrdil, že úvěr zpočátku hradil díky příjmu z brigády, kdy však tento příjem žalobkyně nezohlednila, přesto uzavřela, že žalovaný je schopen splátky 3 005 Kč po dobu 48 měsíců hradit. S ohledem na výši příjmu žalovaného, standardní výdaje na bydlení, jiné potřeby osob důchodového věku nelze na straně žalovaného předpokládat splnění předpokladů pro úvěruschopnost ve vztahu k výši závazku. Soud má proto za to, že žalobkyně nesprávně a hlavně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je následkem porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, což je v rozporu s eurokonformním výkladem ochrany spotřebitele. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 21. dubna 2016 ve věci Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová proti FINWAY a.s. plyne, že povinnosti stanovené v čl. 5 a 8 směrnice 2008/48/ES přispívají k uskutečnění cíle sledovaného směrnicí vedoucího k zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelův Unii. Vnitrostátní soud musí zajistit užitečný účinek ochrany spotřebitele požadované ustanoveními směrnice, posoudit z moci úřední porušení povinnosti vyplývající ze směrnice, přičemž sankce za porušení povinnosti musí mít odrazující povahu. Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GKP uvedl, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele je tak nutno sankcionovat absolutní neplatností smlouvy podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ 2991, § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný žalobkyni uhradil částku převyšující výši úvěru, proto soud žalobu zcela zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalovaný úspěšný ve sporu náhradu nákladů nepožadoval.