8 C 130/2021-26 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 8.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [anonymizováno], žalovanému částku ve výši ve výši 8.000 Kč. Žalobou je požadována jistina ve výši 8.000 Kč a na příslušenství zákonný úrok z prodlení z jistiny. Žalovaný ani na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [anonymizováno], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka e výši 8.000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z bankovního účtu u [anonymizována dvě slova], dne [datum]). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 2. 2. 2021). 5. S ohledem na tvrzení uvedená v žalobě týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když vycházela pouze z veřejně dostupných databází. Soud s ohledem na § 86 odst. 2, věta prvá a § 87 odst. 1, věta prvá, zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl soud bez návrhu dle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Žalovaný nárok pak soud posoudil v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně a přiznal žalobkyni částku ve výši 8.000 Kč odpovídající poskytnuté jistině s tím, že žalovaný na daný úvěr neuhradil ničeho. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ustanovením § 1 970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, kdy žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Odměna činí podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, to vše zvýšené o 21% DPH podle § 137 občanského soudního řádu Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.