8 C 162/2021-44 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 10.042,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na základě které žalovaný čerpal částku ve výši 4.800 Kč. Žalobou je požadována jistina 4.800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.242,08 Kč a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytl žalovanému částku ve výši 4.800 Kč (potvrzení o platbě [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 4. 2019, sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 18. 10. 2021). Aktivní legitimaci k podání této žaloby prokázala žalobkyně předložením smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] včetně listu [číslo] smlouvy obsahující příslušný seznam postoupených pohledávek obsahující pohledávku za žalovaným. 4. Na den 18. 11. 2021 bylo nařízeno jednání u soudu, ke kterému se žalobkyně nedostavila a z jednání se omluvila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými listinnými důkazy (smlouva o úvěru ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) neprokázala své tvrzení, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila na jednání soudu, nemohla být poučena soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a důsledkem je neunesení břemene důkazního na straně žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru se žalovaným. Bylo však prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému částku ve výši 4.800 Kč, což ani žalovaný nezpochybnil. Žalovaný nárok soud s ohledem na výše uvedené posoudil v režimu ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně a stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 4.800 Kč. Soud přihlédl k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na poskytnutou částku provedl jakoukoliv úhradu. Další žalované nároky jsou nedůvodné a byly zamítnuty. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku a dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když dovodil větší míru úspěchu na straně žalovaného. Žalovaný pak náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné nevznikly.