12 C 46/2022-35 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.340,30 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Žalovaný si zásilky nepřevzal. 3. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], jako postupitel, uzavřel dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto postupníkem, smlouvou došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, povolení žádosti o postoupení pohledávky 3. osobě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum]) 4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 10.000 Kč Smluvní úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 22,99 % ročně. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně smluvního úroku a poplatků. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Dle smlouvy právní předchůdce žalobkyně otevřel žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydal žalovanému kreditní kartu. V průběhu závazkového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 29.677,55 Kč, což žalobkyně doložila platební historií. Z platební historie a výpisu z účtu rovněž vyplývá, že žalovaný provedl celkové úhrady ve výši 40.196,93 Kč (platby byly započteny na jistinu ve výši 21.439,39 Kč, na úrok ve výši 11.980,54 Kč a na poplatky ve výši 6.777 Kč). Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, využil právní předchůdce žalobkyně svého oprávnění a k datu [datum] závazkový vztah ukončil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Dle tvrzení žalobkyně činila dlužná částka na jistině částku 8.297,30 Kč, poplatcích částku 3.043 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku částku 1.115,18 Kč a kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 1.097,39 Kč, přičemž žalobkyně nadále požadovala smluvní úrok z úvěru ve výši 22,99 % z jistiny 8.297,30 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny 8.297,30 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] včetně příloh, produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu účinné od 31. 12. 2013, všeobecné produktové podmínky účinné od 31. 12. 2013, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Kreditní kartu, úrokový lístek č. 20/2013 platný od 31. 12. 2013, sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 31. 12. 2013, upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum], poštovní podací arch [datum], platební historie, výpis ke kreditní kartě, výzva k úhradě dluhu ze dne [datum], poštovní podací arch [datum]) 5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitel při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Byl porovnáván příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. K prokázání svých tvrzení doložila žalobkyně vyjádření právního předchůdce žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum], žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum], zavstupovaný doklad pro schvalování – potvrzení o příjmu. Z doložených listin vzal soud za prokázáno, že žalovaný dokládal příjem 12.635 Kč měsíčně, jeho příjem nebyl postižen srážkami ze mzdy, neměl další splátky, neměl vyživovací povinnost. Bydlel v nájemním bytě, kde celkový příjem domácnosti činil 25.000 Kč měsíčně. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč a umožní žalovanému jeho opakované čerpání prostřednictvím kreditní karty a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet a hradit smluvní úroky v sazbě 22,99 % ročně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně nehradil řádně, věřitel proto využil svého oprávnění a závazek žalovaného k datu [datum] zesplatnil. 9. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně, a proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele