16 C 290/2021-33 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 2 217,16 Kč s příslušenství z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalovaná dluží neuhrazenou elektřinou za období od [datum] do [datum] ve výši 2 117,16 Kč a smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou vyúčtované částky ve výši 100 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky 2 117,16 Kč od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované pro potřeby domácnosti na adrese [adresa žalované], elektřinu, a žalovaná se zavázala uhradit cenu za dodanou elektřinu dle ceníku dodavatele. Za období od [datum] do [datum] žalovaná odebrala elektřinu za celkovou cenu ve výši 2 917,17 Kč. Na předmětnou částku byly započteny zálohy ve výši 800 Kč. Zůstatek dlužné částky představuje 2 117,16 Kč. Splatnost faktury, kterou byla tato částka vyúčtována, byla stanovena na [datum], ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou této částky. Účastníci si dále dohodli pro případ prodlení s platbou za dobu delší, než 10 dnů smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Za opoždění platby s předmětnou fakturou žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Celkový dluh představoval 2 217,16 Kč. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení po [datum], posoudil soud uplatněný nárok v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, kde je upraven závazek dodavatele dodat elektřinu odběrateli za sjednanou cenu a dále závazek odběratele uhradit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. V případě příslušenství pohledávky, tedy zákonného úroku z prodlení, posoudil soud uplatněný nárok v souladu s ustanoveními § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), kdy v případě, že dlužník nesplní svůj dluh řádně a včas, je v prodlení, a za této situace má věřitel právo na zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši, případně ve výši, kterou stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně dodala žalované do jím určeného odběrného místa v rozhodném období elektřinu a žalovaná v rozporu s uzavřenou smlouvou neuhradila za odebranou elektřinu sjednanou cenu ve lhůtě stanovené fakturou, kterou byla cena za dodanou elektřinu vyúčtována. Tímto se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení dlužné částky. V případě smluvní pokuty soud postupoval v souladu s ustanovením § 2048 a § 2050 o. z., kdy v případě, že si strany pro případ porušení povinností sjednají smluvní pokutu, může věřitel požadovat úhradu smluvní pokuty bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud pouze na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Vzhledem k výše uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení žalované částky společně se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti faktury, kterou byla cena za dodanou elektřinu vyúčtována, až do úplného zaplacení dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 400 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 126 Kč Náklady řízení představují celkem 1 126 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.