19 C 263/2022-35 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 27 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 1. 2. 2022 ve výši 564,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 359,98 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 359,98 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, když žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne 10. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si žalovaná zapůjčila částku 13 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením ve výši 11 441 Kč formou 60ti týdenních splátek. Žalovaná uhradila celkem 7 720 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaná částka ve výši 27 821 Kč se skládá z jistiny 9 359,98 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 361,02 Kč, kapitalizované smluvní pokuty 6 500 Kč, sankčních poplatků 4 600 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne 10. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si žalovaná půjčila částku 13 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením ve výši 11 441 Kč formou 60ti týdenních splátek. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem 7 720 Kč (smlouva). Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy postupitel oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] spolu s dopisem obsahujícím výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum]. V oznámení žalobkyně požadovala úhradu pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení oznámení (oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě). 5. Pokud se týče povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z provedených důkazů má soud za prokázáno, že žalovaná sdělila poskytovateli úvěru informace uvedené v zákaznické kartě podepsané žalovanou dne [datum], přičemž uvedla, že je nájemcem, svobodná, nemá vyživované osoby. Pokud se týče zaměstnání, je v domácnosti (MD), přičemž zaměstnání mělo být ověřeno potvrzením o příjmu, má čistý příjem 4 000 Kč, ostatní příjmy 400 Kč, další čisté příjmy domácnosti 10 800 Kč. Má zápůjčku u jiné společnosti se splátkami 2 500 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Žalobkyně dále doložila výpis z centrální evidence exekucí ze dne [datum]. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení], zprostředkovatele úvěru, neboť důkazní síla výpovědi svědka ve vztahu k provedeným listinným důkazům je nižší s ohledem na vztah svědka k „ věci“, delší časový odstup od data sjednání smlouvy a zejména obsah informací v zákaznické kartě, které jsou nesrozumitelné a rozporné. 6. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Právní předchůdce žalobkyně neprokázal splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle informací uvedených žalovanou měla být žalovaná svobodná bez partnera, neměla příjem z výdělečné činnosti, byla v domácnosti (mateřská dovolená). Z těchto informací není zřejmé, zda žalovaná byla na mateřské dovolené a měla nebo ve velmi krátké době měla mít vyživovací povinnost, s tím souvisel i zdroj jejího příjmu. Pokud uvedla příjem ostatních členů domácnosti, tato informace je v rozporu s údajem, že je svobodná bez partnera, nebydlí u rodičů, ale je nájemcem. Tomu neodpovídá ani částka výdajů domácnosti. Na hodnocení soudu by tak nemohlo nic změnit provedení důkazů dokládajících tvrzení žalobkyně o kontrole údajů v externích registrech (CEE, SOLUS apod.) nebo důkaz výslechem zprostředkovatele úvěru. Dle eurokonformního výkladu ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., a dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku je proto smlouva absolutně neplatná. Dle §§ 2991, 2993 občanského zákoníku jsou proto účastníci neplatné smlouvy povinni vydat navzájem poskytnuté plnění. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 13 000 Kč, uhradila částku 7 720 Kč. Žalobkyně, která je aktivně věcně legitimována na základě postoupení pohledávky, má právo na vrácení rozdílu vzájemných plnění ve výši 5 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky odeslaného nejdříve 10. 2. 2022 za aplikace § 573 občanského zákoníku (domněnka doby dojití). Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná náklady řízení neuplatnila.