19 C 81/2022-42 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22 506 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 991,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 867,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [číslo] a žalovaným dne 1. 6. 2017, na základě které si žalovaný půjčil částku 15 000 Kč, kterou byl povinen uhradit s navýšením ve výši 11 506 Kč formou 58 týdenních splátek. Žalovaný uhradil celkem 4 000 Kč. Splatnost pohledávky věřitele ze smlouvy nastala 12. 7. 2018. Dále požadovala zaplacení částky 11 863 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 016,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 424,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 004,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 004,39 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [číslo] a žalovaným dne [datum], na základě které si žalovaný půjčil částku 16 000 Kč, kterou byl povinen uhradit s navýšením ve výši 12 246 Kč formou 58 týdenních splátek. Žalovaný uhradil celkem 16 383 Kč. Pohledávky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne 1. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si žalovaný půjčil částku 15 000 Kč, kterou byl povinen uhradit s navýšením ve výši 11 506 Kč formou 58 týdenních splátek (smlouva). Dle karty zákazníka žalovaný uvedl před sjednáním smlouvy, že je ženatý, bydlí v nájmu, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 13 160 Kč, má výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, splátky úvěru 1 828 Kč, má jedno nezaopatřené dítě (karta zákazníka). 5. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne 12. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si žalovaný půjčil částku 16 000 Kč, kterou byl povinen uhradit s navýšením ve výši 12 246 Kč formou 58 týdenních splátek (smlouva). Dle karty zákazníka žalovaný uvedl před sjednáním smlouvy, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 13 827 Kč, má výdaje na bydlení 3 100 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, splátky úvěru 0 Kč, žije s partnerkou, nemá vyživovací povinnost (karta zákazníka). 6. Podle přehledu plateb bylo postupně od 15. 12. 2016 do 14. 7. 2017 uhrazeno žalovaným na oba závazky celkem 20 383 Kč, přičemž jednotlivé úhrady nebyly identifikovány ve vztahu k jednotlivým smlouvám (přehled plateb). 7. Pohledávky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy postupitel oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] s výzvou k úhradě dluhu do 10ti dnů od doručení, který byl odeslán poštou [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 8. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 9. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvy o zápůjčce, kdy převzal peněžité zápůjčky ve výši uvedené ve smlouvách. Žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a důkazní povinnost, pokud se týče zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když neuvedla poměry na straně žalovaného, které v době sjednání smluv splňovaly kritéria úvěruschopnosti spotřebitele, navíc k prokázání splnění této povinnosti doložila pouze dokument„ karta zákazníka“ obsahující informace sdělené žalovaným, podle kterých žalovaný žil ve společné domácnosti v nájmu nejdříve pravděpodobně s těhotnou partnerkou, později (u druhé smlouvy) s manželkou a nezletilým dítětem, kdy nebyly známy celkové poměry domácnosti žalovaného, jím uvedený příjem byl na hranici minimální mzdy, nebyly dále doloženy výdaje domácnosti. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 588 občanského zákoníku jsou proto smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné. Dle §§ 2991, 2993 občanského zákoníku jsou proto účastníci neplatné smlouvy povinni vydat navzájem poskytnuté plnění z titulu práva z bezdůvodného obohacení. Podle ust. § 1933 odst. 1 občanského zákoníku při plnění několika závazků stejného druhu bez zajištění a při neurčení, na který z nich se plní, se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Proto plnění žalovaného bylo započteno nejprve na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 Kč ze smlouvy ze dne [datum]. [příjmení] úhrady žalovaného ve výši 4 383 Kč byl započten na splnění závazku ze smlouvy ze dne 1. 6. 2017 Vedle jistiny z této smlouvy ve výši 10 617 Kč je žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení za dobu po uplynutí lhůty k plnění dle odstoupení od úvěrové smlouvy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního soud účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalovaný náklady řízení neúčtoval.