216 C 17/2021-105 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobu podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 33 135,58 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 360,11 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu půjčky ve výši 28 360,11 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 19,65 Kč, poplatky a smluvní pokuty v celkové výši 3 583,44 Kč a částku 50 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Jelikož je žalovaný v prodlení, požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno podáním ze dne [datum], které mu bylo zasláno doporučenou poštou. 4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] ze dne [datum], z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] z akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne [datum], z návrhu dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne [datum], z akceptace návrhu dodatku ke Smlouvě o půjčce ze dne [datum], z potvrzení o zřízení účtu ze dne [datum], z fotokopie občanského průkazu, z oznámení o zesplatnění/výzva k úhradě závazku ze dne [datum], z produktových obchodních podmínek [právnická osoba] pro půjčky, z potvrzení o změně osobních údajů ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku platného od [datum], z všeobecných obchodních podmínek, z výzvy k úhradě ze dne [datum], z poslední výzvy - smlouvy o půjčce ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], z poštovního podacího archu, z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně za období od května 2018 do května 2020, z bonity klienta-dotazník, z kredit reportu, z bonity klienta [příjmení], z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a z transakční historie má soud za prokázané, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí půjčky od právního předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] a.s. Před uzavřením smlouvy byl s žalovaným sepsán protokol o ověření jeho úvěruschopnosti k objektivizaci osobních a majetkových poměrů žalovaného a zjištění, zda žalovaný bude schopen předmětnou půjčku řádně a včas splácet. Z obsahu této listiny vyplývá, že žalovaný byl ke dni podepsání smlouvy svobodný, vyučen, bydlel v domácnosti se třemi osobami, neměl vyživovací povinnost, jako typ bydlení byl uveden vlastní dům. Dále z obsahu vyplývá, že je zaměstnance s příjmem ve výši 17 000 Kč, který nebyl věřitelem žádným způsobem prověřen. Jako výdaje na živobytí byla uvedena částka 5 000 Kč bez bližší specifikace. U splátkového zatížení žalovaného bylo sděleno, a tato skutečnost vyplývala i z předložených listinných důkazů, že žalovaný má 5 existujících závazků, na které hradil souhrnně částku 8 079 Kč měsíčně. Věřitel současně provedl výpočet platební kapacity žadatele na základě limitů životního minima a dospěl k částce 3 921 Kč. Na základě těchto zjištění bez jakéhokoliv prověřování předmětných údajů věřitel uzavřel dne [datum] s žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba], na základě níž byla následně pod [číslo] dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které měly být hrazeny společně s pojištěním ve splátkách po 590 Kč po dobu 84 měsíců. Namísto částky 30 000 Kč měl žalovaný uhradit 45 662,16 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 12,9 % ročně. Žalovaný na předmětný závazek uhradil celkem 5 763,22 Kč. Jelikož žalovaný porušoval smluvní ujednání a dostal se do prodlení se splátkou ke dni [datum], provedl věřitel zesplatnění půjčky ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě celého zůstatku dlužné částky do 10 dnů od data vyhotovení oznámení o zesplatnění půjčky. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 28 360,11 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z půjčky ve výši 19,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z půjčky ve výši 1 122,38 Kč, 3 poplatky za pojištění ve výši 135 Kč (3 × 45 Kč), poplatek za poštovní upomínku ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 949,44 Kč představující 0,1 % z částky splatné jistiny denně, jak vyplývá z čl. 6 b) smlouvy o půjčce. Dále žalobkyně požadovala částku 50 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s uplatněním pohledávky. Celkový dluh ke dni podání žaloby tedy představoval 33 135,58 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace ne