38 C 208/2022-55 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 46.250 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o půjčce na částku 30.000 Kč s poplatkem ve výši 25.750 Kč, který se skládá z administrativního poplatku ve výši 11.540 Kč, úroku ve výši 5.366 Kč a hotovostního poplatku ve výši 8.844 Kč. Celkovou částku ve výši 55.750 Kč se zavázala splácet v hotovosti v 60 splátkách po 930 Kč (smlouva). V kartě zákazníka je jako příjem uvedena částka [částka] jako mzda, ostatní příjmy [částka], ostatní příjmy domácnosti [částka] a výdaje [částka]. Jako dokumenty, kterými byly údaje ověřeny, jsou uvedeny výpisy z [anonymizováno] za [anonymizováno] [rok], výměr důchodu z [datum] a dohoda do [datum] (karta zákazníka). Dle výpisu z účtu činila mzda od [územní celek] částku [částka], v prosinci [rok] je na účtu splátka [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] činil [částka]. Zůstatek na účtu v únoru [rok] činil [částka]. Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (viz prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). 4. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk. 7. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 8. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. 15. Žalobkyně zkoumala příjmovou stránku u žalované, ale údaje uvedené v kartě zákazníka neodpovídají skutečnosti, když žalovaná pobírala [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], mzda činila [částka], jiný příjem z výpisu z účtu ani jiných dokladů není zřejmý. Předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala stránku výdajovou. Žalovaná již v době poskytnutí půjčky měla další úvěr. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila, kdy bylo poskytnuto žalované 30.000 Kč a žalovanou uhrazeno 29.000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky 1.000 Kč a úroku z prodlení z této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 16. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy právo na náhradu nákladů by měla žalovaná, které však dle obsahu spisu doposud žádné náklady nevznikly.