38 C 229/2022-28 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4.420,53 Kč a úroků z prodlení a úroků z úvěru a nákladů spojených s uplatněním 651 Kč [anonymizováno] odůvodnila tím, že její předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný úvěr nevrátil. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět o částku 1.421,53 Kč jako smluvní pokuty a 150 Kč jako kapitalizovaného úroku. Soud proto řízení podle § 96 o. s. ř. částečně zastavil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3.000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet 3.000 Kč dne [datum] poté, co žalovaný dne [datum] zaplatil 1 Kč (úvěrová smlouva, výpisy z účtu). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení a příloha). Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně nedisponuje důkazy ani tvrzeními ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto požaduje pouze vrácení toho, co sama žalovanému poskytla, tedy jistiny 2.999 Kč. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Z titulu bezdůvodného obohacení soud žalobkyni přiznal částku 2.999 Kč jako jistiny nesplacené žalovaným, když předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3.000 Kč a žalovaný vrátil žalobkyni 1Kč a zbývá mu vrátit 3.000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 531,28 Kč, přičemž tato částka představuje 35,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.420,53 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.