7 C 135/2021-47 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 279 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši 4 279 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 884 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,20 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1245 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 150 Kč. Celou částku zavázal zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 238 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2017. Žalovaný splátky neplnil řádně. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 24. 9. 2017. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 3279 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 2694,22 Kč a poplatku ve výši 584,78 Kč. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 907,56 Kč tj. úroku ve výši 14,20 % ročně počítaného z dlužné jistiny ve výši 2694,22 Kč od 19. 9. 2017 – ode dne ke kterému vzniklo právními předchůdci žalobce právo na úhradu celé zbývající dlužné částky, do data postoupení [datum] a následně od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 506,67 Kč tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2694,22 Kč od 2. 10. 2017 (od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení [datum]) a následně od [datum] do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou, nic nebylo zaplaceno. 2. Žalovaný připustil, že si v minulosti bral půjčku 10 000 Kč, peníze dostal v hotovosti. Jezdili to vybírat, již nemá papíry, neví, kolik fakticky zaplatil. Při sjednání zápůjčky předložil OP, pracovní smlouvu, výplatní listiny nepředkládal, ten kdo to sepisoval, je nepožadoval. Výši mzdy bral z pracovní smlouvy. Výdaje dokládal nájemním smlouvou, která je psaná na dceru, on byl v evidenčním listu, žil ve společné domácnosti s dcerou. Do karty zákazníka napsali polovinu částky nájmu. Další výdaje na domácnost odhadli, něco dával dceři. Již si nepamatuje, jestli splácel další půjčku. V té době neměl účet u banky. Připustil, že po podání žaloby neuhradil další částku. Aktuálně pracuje s minimální mzdou, nadále žije u dcery. Rozhodnutí ponechal na úvaze soudu. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. 4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba] [IČO], postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni, čímž na něj přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. 5. Soud vzal za zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit současně poplatek ve výši 4 279 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 884 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1245 Kč, a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 150 Kč Celkem částku 14 279 Kč. Půjčku se zavázal splácet v 60 splátkách po 238 Kč týdenních splátkách, poslední splátka ve výši 237 Kč (Smlouva o zápůjčce) Jak vyplývá z přehledu zápůjčky, žalovaný plnil pouze částečně a zaplatil celkem [částka], poslední splátka [datum]. 6. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného). Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Z této karty se podává, že majetková situace žalovaného byla ověřena z OP, pracoval na plný pracovní úvazek jako uklízeč veřejných prostranství, jeho měsíční příjem činil [částka], žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiné společnosti. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá i dispozici kopie dokladů žalovaného, z nichž bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady předkládají zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy. Z vyplněné karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný žil v nájmu, měl učňovské zdělání, neměl nezaopatřené děti, pracoval na plný úvazek jako uklízeč veřej. Prostranství s příjmem [částka], jiné příjmy neměl. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny: nájem/inkaso [částka], telefon [částka], externí splátky zápůjček [částka], výdaje na domácnosti [částka]. Použitelný příjem [částka]. Zaškrtnuty ověřené dokumenty OP, pracovní smlouva, nájemní smlouva, jiné: RWS Potv. [číslo]. 7. Vztah účastníků posuzoval soud dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Současně byl vztah účastníků posuzován dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce vystupoval v postavení spotřebitele (§ 409 o. z.) a předchůdce žalobkyně v postavení podnikatele (nebankovního poskytovatele úvěru). Smlouva tak má charakter smlouvy spotřebitelském úvěru. Současně bylo vycházeno z judikatury např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018-77. 8. Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2, dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 9. Podle § 2390 zákona č 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, na to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou soud posuzoval v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Zkoumání úvěruschopnosti klienta zahrnuje nejen aktivní stránky poměrů (jeho příjem) ale i jeho pasivní stránky poměrů (jeho pravidelné výdaje). Ač byla žalobkyně v tomto směru vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, jediným podkladem byla karta klienta, bez doložení potvrzení o příjmu. Dle žalovaného po něm nebyly vyžadovány výplatní listiny, dostačující byla pracovní smlouva. Jde-li výdaje, v kartě zákazníka jsou zaznamenány částky, které žalobce nebyl schopen doložit listi