9 C 129/2021-77 — Okresní soud v Bruntále

1. V podané žalobě žalobce uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o Flexikontu, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedené běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 45 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že bude jeho běžný účet vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát za 180 dní, že bude mít na účtu minimální kreditní příjem ve výši 50% kreditního limitu a že nepřekročí výši limitu. Žalovaný porušil podmínky smlouvy zejména tím, že překročil úvěrový limit. Proto banka využila svého oprávnění a zrušila poskytování úvěru a debetní zůstatek ve výši 70 989,74 Kč převedla dne 29. 11. 2004 na nově otevřený úvěrový účet. [příjmení] žalovanému umožnila splácet dluh ve splátkách, žalovaný však řádně nesplácel, banka proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 31. 1. 2005 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 71 189,74 Kč, která představuje jistinu 70 989,74 Kč a 200 Kč poplatek. Dlužná jistina se nadále úročila sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 30% ročně. Pohledávka za žalovaným byla dne 18. 6. 2019 s účinností od 21. 6. 2019 postoupena na žalobce a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobce navrhl, aby byla žalovaný zavázán uhradit mu dlužnou částku 71 189,74 Kč s 30% ročním úrokem z částky 70 989,74 Kč od 1. 2. 2005 do zaplacení a 2,5% ročním úrokem z prodlení z částky 71 189,74 Kč rovněž od 1. 2. 2005 do zaplacení. 2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do příslušenství za dobu od 1. 2. 2005 do 21. 6. 2019, tedy do doby účinnosti postoupení. Uvedl, že tak činí po zvážení všech okolností. Na základě zpětvzetí bylo řízení částečně zastaveno podle § 96, odst. 1, 4 občanského soudního řádu. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. Rozhodováno bylo bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu. 5. Ze smlouvy o Flexikontu soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 4. 2. 2002 mezi [právnická osoba] a žalovaným, žalovanému byl smlouvou zřízení běžný účet č. [bankovní účet]. Z dispozice ke smlouvě ze dne 15. 6. 2004 soud zjistil, že žalovanému byl na účtu povolen limit pro přečerpání ve výši 45 000 Kč. Přímo v dispozicích byla stanovena úroková sazba 16% ročně a sazba pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 30% ročně. Minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 22 500 Kč. 6. Z výpisů z účtů soud zjistil, že žalovanému vznikl ke dni 29. 11. 2004 dluh na účtu [číslo] ve výši 70 989,74 Kč, který banka převedla na úvěrový účet [číslo]. 7. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že banka prohlásila ke dni [datum] úvěr za splatný vzhledem k tomu, že žalovaný porušoval nadále smluvní podmínky, s tím, že celková dlužná částka činí 71 189,74 Kč. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na věřitele současného ke dni [datum]. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl novým věřitelem vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost soudného vymáhání. 9. Podle § 3028 odst. 3. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud zjištěný skutkový stav věci hodnotil právně podle úpravy účinné v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 710 obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru. Podle 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník z úvěrové smlouvy v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. 11. U úroků z prodlení vycházel soud z § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 12. Žalobce předložil dostatek důkazů k prokázání základu svého nároku, naopak žalovaný nevznesl proti žalobě žádnou námitku, kterou by se soud mohl zabývat a která by tvrzení a důkazy žalobce znevěrohodnila, zejména netvrdil ani nedoložil, že by dluh zaplatil. Nevznesl ale ani jiné námitky, například námitku promlčení, námitku, že by smlouva vůbec nevznikla nebo byla z jakéhokoliv důvodu neplatná. Po částečném zpětvzetí žaloby již ani nelze hovořit o výkonu práva, který by nezasluhoval soudní ochranu. Proto soud žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby, vyhověl. 13. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí a podle § 146, odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalobce vzal žalobu zpět o příslušenství, které dosahovalo přibližně k částce 350 000 Kč, a nelze říci, že by tak učinil z důvodu na straně žalovaného. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.