16 C 125/2023-43 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 47 382,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne [datum], pod [číslo] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v rámci finančního produktu [anonymizováno] ve výši 45 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 43 610,06 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 008,63 Kč, pojistné ve výši 264 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], ze splátkového kalendáře úvěru, z úvěrových podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, z úvěrové zprávy k předmětnému úvěru, z osobních informací k osobě žalovaného, ze seznamu produktů, z výpisu [anonymizována dvě slova]) [právnická osoba], z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne [datum], z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi poskytovatelem služby [anonymizováno], společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku smlouva o bezúčelovém úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč jako úvěr za poplatek ve výši 900 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 13,49 % a dále s měsíčním pojistným ve výši 88 Kč. Celkově měl žalovaný uhradit v 66 splátkách po 1 080 Kč částku 65 447,96 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku. Před uzavřením předmětné smlouvy byla vyhotovena úvěrová zpráva k osobě žalovaného, z níž vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný 5 existujících závazků, a to jeden splátkový, jeden nesplátkový a tři kreditní karty. Z výpisu z účtu žalovaného za období od března 2022 do [datum] vyplývá, že jeho průměrný měsíční čistý příjem představoval 27 824 Kč. Skutečnosti týkající se délky trvání pracovního poměru, existence zkušební doby a další informace k pracovnímu poměru, nebyly ze strany věřitele prověřovány. V případě výdajů žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného, že jeho celkové měsíční výdaje představují 11 000 Kč měsíčně bez bližší specifikace a ověření těchto výdajů. Věřitel pouze srovnal tyto výdaje s normativními náklady na bydlení, životním minimem a výpisem z účtu žalovaného. Nahlédnutím do registru klientských informací žalobkyně zjistila, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měl 4 závazky s celkovými splátkami ve výši 13 420 Kč (9 796 + 600 + 300 + 1 224 Kč). Na osobu žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení. Pokud soud sečetl celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši 11 000 Kč a splatné závazky ve výši 13 420 Kč, pak měsíční výdaje žalovaného představovaly 24 420 Kč. Za této situace žalovanému po odečtení pravidelných výdajů zůstávala částka ve výši 3 000 - 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný a bezdětný. V případě bydlení uvedl, že bydlí u rodičů. Tato skutečnost nebyla žádným způsobem ověřena. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 5 400 Kč. Z předložených listinných důkazů rovněž vyplynulo, že ke dni uzavření smlouvy činil zůstatek neuhrazených závazků žalovaného v součtu částku téměř 1 000 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora uvedených ustanovení zákona dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Především bylo prokázáno, že věřitel neprověřil především pravidelné výdaje žalovaného, když při sečtení osobních výdajů a výdajů z existujících závazků činila měsíční finanční zatíženost žalovaného částku ve výši skoro 25 000 Kč, přičemž průměrný příjem žalovaného dosahoval částky ve výši jen 27 824 Kč. Z těchto základních údajů je zřejmé, že žalovaný po odečtení předpokládaných výdajů měl příjem, který lze považovat za nedostatečný pro pravidelné hr