16 C 27/2023-75 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 452 797,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo], na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 490 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 451 285,78 Kč, poplatky ve výši 1 512 Kč a dále žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do [datum] a stejné příslušenství požadovala od [datum] do zaplacení dlužné jistiny. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], z informace z [anonymizována dvě slova], z detailu procesu poskytnutí úvěru, ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], z obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry, ze sazebníku ČSOB k [datum], z informací ke konsolidačnímu úvěru, z předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru ze dne [datum], z transakční historie úvěru, z přehledu splátek úvěru, z 1. upomínky k úhradě nezaplacených splátek, z opakované výzvy k zaplacení dluhu - 2. výzva, z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] včetně dodejky ze dne [datum], z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně dodejky ze dne [datum], z potvrzení přijetí oznámení o odkladu splátek ze dne [datum], z žádosti o změnu úvěru ze dne [datum], ze dvou výzev k úhradě dluhu ze dne [datum] a ze dvou potvrzení podání ze dne [datum] má soud za prokázané, že na základě žádosti žalované byla mezi účastníky řízení podepsána dne [datum] pod [číslo] smlouva u úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 490 000 Kč na předčasné splacení třech peněžitých závazků u žalobkyně. Jednalo se o závazek ze smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], kdy ke dni podání žádosti činil neuhrazený zůstatek částku 408 821,23 Kč, dále o závazek ze smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], kde činila pohledávka částku 7 732,65 Kč a o závazek ze smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], kde ke dni podání žádosti činil neuhrazený zůstatek dluhu částku 27 522,60 Kč. Případný zůstatek úvěru po uhrazení těchto konsolidovaných pohledávek měl být převeden na účet žalované vedený u žalobkyně. Žalovaná měla úvěr uhradit ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 017 Kč, což zahrnovalo i pojištění, a to vždy patnáctého dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9 % ročně. Žalovaná za dobu existence závazku uhradila fakticky částku 115 212,20 Kč. S účinností od [datum] byla na žádost žalované změněna výše měsíčních splátek na částku 6 254 Kč společně s pojištěním. Jelikož se jednalo spotřebitelský úvěr, soud vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla ze strany žalobkyně prověřena schopnost žalované splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách a po dobu 10 let. Žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu informací k osobě žalované přes bankovní i nebankovní úvěrové registry, přičemž zjistila, že žalovaná se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči jiným institucím. V registru [příjmení] pak žalobkyně zjistila, že ke dni podání žádosti o úvěr neměla žalovaná evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Pokud se týká finančních příjmů žalované, pak žalobkyně vycházela pouze z transakční historie běžného účtu žalované za období od [datum] do [datum], kdy bylo zjištěno, že příjem žalované činil v červnu 2019 částku 16 350 Kč, v červenci 2019 částku 32 592 Kč, v srpnu 2019 částku 24 334 Kč, v září 2019 částku 14 656 Kč a v říjnu 2019 částku 14 282 Kč. Pokud se týká výdajů žalované, pak žalobkyně konstatovala, že tyto posuzovala podle určitého ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje žalované, aniž by bylo přistoupeno k faktickému prověřování jejich základních výdajů na nájem, služby, výživné a podobně. Rovněž žalobkyně žádným způsobem neprověřila, jaký charakter má pracovní poměr žalované, zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou, zda je sjednána zkušební doba, případně jakou část mzdy představují nenárokové složky jako prémie, odměny apod. Z přehledu příjmů žalované lze dovodit nevyváženost příjmů žalované, kdy v měsících červenci a srpnu 2019 byl příjem výrazně vyšší, v dalších třech měsících se příjem pohyboval na hranici minimální mzdy. Ze souhrnných informací o všech kontraktech pak vyplývá, že v době žádosti měla žalovaná tři existující kontrakty, jednu zamítnutou žádost, dva ukončené kontrakty a jednu nedokončenou žádost. Žalobkyně tvrdila, že po započtení plateb žalované činila neuhrazená jistina úvěru 451 285,78 Kč a na poplatcích žalovaná dlužila 1 512 Kč. Žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru za období od [datum] do [datum], což představovalo částku 54 335,31 Kč, a dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], což představovalo částku 22 524,64 Kč. Stejné příslušenství žalobkyně požadovala z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. V případě úroku z prodlení byl tento požadován z dlužné jistiny i z neuhrazených poplatků, tedy z částky 452 797,78 Kč, úrok z úvěru jen z jistiny. Před podáním žaloby byla žalovaná opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagovala. Za této situace žalobkyně zesplatnila pohledávky ze smlouvy ke dni [datum] a požadovala po žalované zaplacení dlužné částky jednorázově. Soud konstatuje, že ačkoliv byla žalovaná opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky i právním zástupcem žalobkyně, pak ani v jedné z těchto výzev není zahrnut právní rozbor věci, ale jedná se pouze o jednoduchou výzvu k zaplacení dlužné částky. 4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,