16 C 45/2023-22 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 6 420,76 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 613,25 Kč, Celkem částky 9 033,71 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum] a následnými dílčími smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě nichž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky písemnou formu. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pod [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému předány finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky uhradit věřiteli ve 14 splátkách ve výši 1 992 Kč měsíčně, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, kde uvedl své údaje, příjmy, výdaje a zaměstnání. Dle údajů žalovaného mu zbývalo po zaplacení pravidelných nákladů 6 550 Kč měsíčně k úhradě případných dalších závazků. Tyto skutečnosti byly ověřeny dohodou [číslo] 2020 o změně pracovní smlouvy žalovaného, z jejíhož obsahu vyplývá, že pracovní poměr ke dni uzavření smlouvy ([datum]) byl sjednán pouze na dobu určitou do [datum]. Dále byly doloženy 3 doklady o mzdě žalovaného za prosinec 2019 až únor 2020, z nichž vyplývá, že čistý příjem žalovaného se za uvedené období pohyboval ve výši 18 343 Kč. Ze mzdových listů dále vyplývá, že v prosinci 2019 byly prováděny 4 exekuční srážky z platu žalovaného, v lednu 2022 2 exekuční srážky a v únoru 2020 dokonce 6 exekučních srážek. Pravidelné výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem věřitelem prověřovány. Žalovaný na předmětný dluh uhradil 16 535,99 Kč. Žalobkyně platby žalovaného započetla v souladu se smlouvou, a to nejdříve na smluvně sjednané příslušenství pohledávky a následně na jistinu. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že ke dni podání žaloby žalovaný stále dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 6 420,76 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 2 613,25 Kč, a to v souladu s uzavřenou smlouvou. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 590,67 Kč za období od [datum] do [datum], úrok z úvěru za období od [datum] do [datum], což představovalo částku 6 005,19 Kč. Celkový nárok, který byl kapitalizován v podané žalobě, představoval částku 16 319,87 Kč (6 420,76 Kč + 2 613,25 Kč + 590,67 Kč + 6 005,19 Kč + 690 Kč). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužné částky neuhradil. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč v dubnu 2020 a věřitel žádným zásadním způsobem nevyhodnotil zjištění, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr pouze na dobu určitou do [datum], tedy na dobu pouhých tří měsíců, ačkoliv splátky ve výši 1 992 Kč byly stanoveny na dobu 14 měsíců. Rovněž ze mzdových listů žalovaného dále vyplývalo, že dochází pravidelně k exekučním srážkám z jeho platu, když podle spisových značek jednotlivých exekucí je zřejmé, že tyto vznikly i v roce 2019 a v roce 2020. Po provedení srážek žalovanému zůstávala čistá mzda pouze v průměrné výši 18 343 Kč, což mírně překračovalo minimální hranici mzdy v České republice. Z obsahu mzdových listů také vyplývá, že část mzdy byla tvořena nenárokovým složkami, a to příplatky za práci ve svátek, za ztížené prostředí, případně prémie. Soud má za to, že vzhledem k těmto zjištěním měl věřitel mnohem důsledněji a pečlivěji prověřovat především výdajovou stránku žalovaného, výši jeho příp. vyživovacích povinností, pravidelné výdaje domácnosti a podobně. S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr po dobu 14 měsíců nebyla ze strany věřitele řádně prověřena, a za této situace lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení. Jelikož žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný na tento závazek uhradil částku 16 535,99 Kč, pak je zřejmé, že jistina úvěru byla žalovaným uhrazena a nárok uplatněný žalobkyní u soudu není důvo