16 C 60/2022-43 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 673,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 750 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Celková dlužná částka včetně kapitalizovaného příslušenství představovala 27 762,56 Kč. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou částky 20 000 Kč od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení až do uhrazení celého úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Před rozhodnutím ve věci samé vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 7 050 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 4 750 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením soudu ze dne [datum]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru pod shora uvedeným číslem, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský neúčelový jednorázově splatný úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být uhrazen do [datum]. Zápůjční úroková sazba představovala 279,83 %. Žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že žádné doklady týkající se posuzování schopností žalovaného uhradit předmětný úvěr ve stanovené lhůtě nemá k dispozici, což bylo i důvodem částečného zpětvzetí žaloby. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 5. Aktivní legitimace ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn. 6. Jelikož se jedná o závazek spotřebitelského charakteru, přednostně se musel soud zabývat otázkou, zda byla věřitelem před uzavřením smlouvy prověřena schopnost dlužníka řádně úvěr ve lhůtě splatnosti zaplatit. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření schopnosti žalovaného uhradit poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě ze strany původního věřitele. Za této situace lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 20 000 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 673,56 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 39 Kč a zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, neboť i od tohoto data je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 20 712,56 Kč (20 000 + 673,56 + 39) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci nároku na zaplacení částky 2 712,56 Kč úspěšná a do částky 7 050 Kč zavinila zastavení řízení. Celkově žalobkyni náleží 75 % z nákladů řízení, žalovanému 25 % z příp. nákladů řízení. Pokud soud odečetl tyto úrokovým způsobem vyjádřené podíly, náleží žalobkyni náklady řízení ve výši 50 % (75 % - 25 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 892 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni př