16 C 78/2022-78 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 100 496,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum], na základě níž se banka zavázala žalované poskytnout úvěr do sjednaného rámce ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit společně se sjednaným úrokem. Jelikož žalovaná neplatila dohodnuté splátky řádně a včas došlo ke dni [datum] k okamžitému zesplatnění dlužné částky, přičemž na jistině žalovaná dluží 99 683,23 Kč, na poplatcích částku 813,50 Kč a na kapitalizovaném příslušenství do [datum] úrok ve výši 8 489,87 Kč. Od [datum] žalobkyně požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 23,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny, až do zaplacení. 2. Z důvodu místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 byla předmětná věc postoupena Okresnímu soudu v Bruntále usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými dne [datum] a [datum], na základě nichž přešla pohledávka za žalovanou z původního věřitele, společnosti [právnická osoba], [obec a číslo], na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 5. Ze smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum], včetně návrhu na uzavření smlouvy [číslo] z protokolu o převzetí kreditní karty ze dne [datum], z vyjádření k návrhům na uzavření smlouvy ze strany společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], z přípisu o okamžité splatnosti pohledávky ze dne [datum], z předžalobní výzvy, z přehledu čerpání a placení prostřednictvím kreditní karty ze strany žalované v období od [datum] do [datum], z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 10. 2018, z produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] účinných od [datum], z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] a z vyjádření původního věřitele ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě níž se společnost [právnická osoba], [obec a číslo], zavázala žalované poskytovat služby spojené s běžným účtem, spořícím účtem, s přímým bankovnictvím a s debetní kartou. Dne [datum] byla žalované vydána kreditní karta pod [číslo] na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr do sjednaného limitu ve výši 100 000 Kč, přičemž z vyčerpaných prostředků byla povinna uhradit úrokovou sazbu ve výši 23,99 % [ulice] splátky byly stanoveny ve splátkovém kalendáři a činily od 8 532,33 Kč po 12 364,07 Kč. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, soud usnesením vyzval žalobkyni k upřesnění tvrzení týkající se prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že jí nejsou známy konkrétní okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy s tím, že soud má vyzvat ke sdělení těchto skutečností a předložení důkazů původního věřitele, společnost [právnická osoba] Na výzvu soudu původní věřitel ve svém podání ze [datum] sdělil, že před uzavřením předmětné smlouvy nebyl příjem žalované bankou vyžadován. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalované má soud za prokázané, že celkový záporný zůstatek ke dni ukončení smluvního vztahu činil - 108 986,60 Kč. Žalovaná uhradila za dobu existence předmětného závazku částku 57 262,87 Kč. Na poplatcích banky a úrocích bylo žalované účtováno v období od [datum] – [datum] celkem 35 346,41 Kč, přičemž se jednalo o poplatek za ostatní služby, poplatek za správu karty, poplatek za výběr hotovosti z bankomatu a poplatky za upomínky. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, zesplatnil věřitel předmětný úvěr ke dni [datum] dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele před uzavřením smlouvy řádně prověřena, u žalované nebyly aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 76 638,19 Kč s