19 C 250/2022-52 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení zůstatku revolvingového úvěru podle smlouvy ze dne 25. 2. 2020 poskytnutého ve výši 66 289 Kč. Žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla ke dni 30. 4. 2022. Po datu výpovědi žalovaný uhradil částku 4 500 Kč. Následně žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky 17 604 Kč, kdy poté žalovaný uhradil částku 3 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. 4. Žalovaný uzavřel dne 25. 2. 2022 se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 30 000 Kč s povinností hradit měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Pokud se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ve smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč, finanční závazky z úvěrů nemá, je zaměstnán v dělnické profesi u [právnická osoba], [IČO] s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč (smlouva). Žalovaný čerpal částku celkem 65 535 Kč, uhradil žalobkyni celkem 63 211,90 Kč (výpis z úvěrového účtu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do uvedeného data (výpověď smlouvy, poštovní podací arch). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku podléhající též úpravě dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Žalobkyně nedostála povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, které nebyly ověřené. Zejména se jedná o zdroj a výši příjmu žalovaného. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku je proto smlouva absolutně neplatná. Dle §§ 2991, 2993 občanského zákoníku jsou proto účastníci neplatné smlouvy povinni vydat navzájem poskytnuté plnění. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 65 535 Kč, uhradil částku 63 211,90 Kč. Žalobkyně má právo na zaplacení rozdílu vzájemných plnění ve výši 2 323,10 Kč s úrokem z prodlení za dobu po uplynutí lhůty k plnění dle odstoupení od úvěrové smlouvy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení s přihlédnutím k úspěchu žalovaného, kterému prokazatelné náklady řízení nevznikly.