214 C 10/2022-33 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou ze dne 25. 10. 2022, soudu doručenou dne 26. 10. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 874,40 Kč. Tato částka se rovná uhrazené odměně právního zástupce žalobkyně za vymáhání pohledávky žalobkyně ve výši 97 575 Kč se splatností 5. 7. 2022, která byla žalovanou uhrazena až dne 22. 9. 2022, tj. den po obdržení výzvy k její úhradě od právního zástupce žalobkyně. Předmětná odměna právního zástupce žalobkyně ve výši 12 874,40 Kč byla vypočítána dle advokátního tarifu, kdy si advokát uplatnil celkem dva úkony právní služby (příprava + převzetí, výzva) při odměně 5 020 Kč za úkon (dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), plus 2 x paušál po 300 Kč, a dále i DPH v zákonné výši. K účelnosti samotného právního zastupování žalobkyně uvedla, že žalovaná neuhradila řádně a včas pohledávku ve výši 97 575 Kč za poskytnutí služby (dopravy dle objednávky č. [spisová značka]), jež byla vyfakturována dne 19. 5. 2022 na daňovém dokladu č. [rok] se splatností 5. 7. 2022, a tuto pohledávku neuhradila ani po osobních (telefonických) urgencích, proto byla žalobkyně nucena obrátit se v září 2022 na svého právního zástupce. Náklady žalobkyně na právní zastoupení činily již výše zmiňovaných 12 874,40 Kč, a to na základě faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 26. 9. 2022, která byla žalobkyní uhrazena dne 17. 10. 2022. Téhož dne pak zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou se domáhala úhrady částky 12 874,40 Kč jakožto účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 97 575 Kč. Žalovaná však reagovala neuznáním nároku a neuhrazením částky 12 874,40 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 12. 2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a žalobní nárok neuznává. K tomu pak sdělila, že na náklady spojené s uplatněním pohledávky odpovídající de facto úkonům v řízení vedeném před soudem, tedy dle advokátního tarifu, nemá žalobkyně nárok zasláním předžalobní upomínky. Taková náhrada totiž v souladu s ust. § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), náleží výlučně úspěšnému žalobci ve sporném řízení, a to až výlučně rozhodnutím soudu o takové povinnosti, kdy je možno využít i moderační právo soudu. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně mohla svépomoci vyzvat žalovanou, když je zjevné, že ihned po výzvě došlo k uhrazení jistiny. Dle žalované je zde otevřena minimálně otázka účelnosti nákladů na vymáhání, když s ohledem na to, že sporné strany jsou podnikajícími subjekty, náležela by žalobkyni v takovém případě částka ve výši 1 200 Kč v souladu s § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná tedy namítá, že žalovaná částka je pak zásadně odlišná, když účelem výše uvedeného nařízení je jistě paušalizace pro takové případy, jako je zde řešen tak, aby nedocházelo k nepoměrnému zatěžování podnikajících subjektů. Na závěr žalobkyně namítá, že i kdyby byla sto akceptovat dva úkony právní služby, což neakceptuje, nešlo by v žádném případě považovat předžalobní výzvu ze dne 19. 9. 2022 za výzvu se skutkovým a právním rozborem, ale naopak za tzv. jednoduchou výzvu, tedy jako úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, který má být účtován jako polovina plného úkonu právní služby. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a o.s.ř. jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 5. Podle ustanovení § 142a žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. 6. Podle ustanovení § 151 odst. 1 a 2 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. 7. Podle ustanovení § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. 8. Podle ustanovení § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). 9. Podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 10. Soud z objednávky č. [spisová značka] zjistil, že si žalovaná od žalované objednala dopravu„ vany na akce [obec] a [obec]“, přičemž součástí objednávky bylo i ustanovení tom, že splatnost faktury na objednanou dopravu bude činit 45 dní od doručení faktury. Z faktury – daňového dokladu č. 2022, vystavené dne 19. 5. 2022, se podává, že cena provedené objednávky činí 97 575 Kč, která je splatná 5. 7. 2022. Splatnost předmětné faktury tedy byla určena v souladu s objednávkou žalované. Ze shodných tvrzení účastníků (viz žaloba ze dne 25. 10. 2022 a vyjádření žalované k žalobě ze dne 6. 12. 2022) má soud za to, že dané věci není zde sporu o tom, že pohledávka ve výši 97 575 Kč byla uhrazena dne 22. 9. 2022, tedy až po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 9. 2022 žalované, kdy tato výzva jí byla doručena dne 21. 9. 2022. Je zde pouze spor o skutečnost, zda má žalobkyně právo na úhradu částky ve výši 12 874,40 Kč, kterou vynaložila za právní zastupování při vymáhání své pohledávky. 11. Dle názoru soudu žalobkyni vznikla dne 17. 10. 2022 škoda v souladu s § 2913 o.z., neboť se žalobkyni zmenšilo jmění v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou. Žalovaná byla povinna uhradit částku 97 575 Kč řádně a včas do data splatnosti, tj. do dne 5. 7. 2022, avšak toto neučinila. Dle tvrzení žalobkyně byla žalovaná následně i několikrát osobně (telefonicky) kontaktována, aby uhradila dlužnou částku, avšak žalovaná na svůj dluh neplnila. Pro nadbytečnost soud neprokazoval pravdivost tohoto tvrzení o kontaktech a výzvách k zaplacení (které ani nebylo žalovanou popřeno, respektive se k tomuto žalovaná vůbec nevyjádřila), neboť má za to, že žalovaná si musela být vědoma s ohledem na splatnost faktury toho, že musí svůj uhradit do data 5. 7. 2022, jinak bude v prodlení. Již ze skutečnosti, že žalovaná na svůj dluh neplnila déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, má soud za to, že se v září 2022 žalobkyně účelně obrátil