7 C 153/2022-60 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 5 398,32 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 14. 12. 2010 smlouvu o účtu, na základě které zřídila a vedla účet č. [bankovní účet]. Dle čl. 10 VOP měl žalovaný povinnost udržovat na účtu peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke krytí platebních transakcí dle jeho příkazů a ke krytí jeho závazků vůči Spořitelně vyplývající ze Smlouvy o účtu. Dále byla mezi účastníky uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru dne 23. 2. 2016 a žalovaná čerpala kontokorentní úvěr až do výše 5.000 Kč. Byl sjednán úrok 18,90 % p.a. Žalovaný porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu, nevyrovnal nepovolené přečerpání na Účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 398,32 Kč. Ke dni 2. 10. 2020 došlo k zesplatnění v souladu s čl. 3 odst. 3.2 smlouvy, kdy jistina představuje nepovolené přečerpání ve výši 5 313,45 Kč, řádné úroky a zákonné úroky z prodlení ve výši 84,87 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni. Současně se žalobkyně domáhá úroku z úvěru z částky 5 313,45 Kč ve výši 8,25 % p.a. ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od 3.10.2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 5 313,45 Kč od 1.11.2020 do zaplacení s tím, že v souladu s ust. § 9 zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, neuplatňuje úroky z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru nic neuhradil, ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení k přezkoumání úvěru schopnosti žalovaného v návaznosti na ust. § 9 odst. l zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a doložení důkazů uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru splnil sovu zákonnou povinnost, když s odbornou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Vyhledala žalovaného v databázi dlužníků, insolvenčním rejstříku, prověřila platnost občanského průkazu. Přímo od žalovaného - v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je student, je svobodný, bydlí u rodičů. Dále prověřovala pravidelné měsíční platby žalovaného, kdy nesplácel žádný jiný úvěr u Spořitelny ani u jiných bank či leasingových společností, nesplácel výživné, neměl žádné náklady na léky a nájem či jiné povinné výdaje. Prověřovala příjmy a obrat na účtu žalovaného za období červenec 2015 – prosinec 2015, kdy z výpisů je patrné, že byl zaměstnán u spol. [právnická osoba], která mu pravidelně zasílala na jeho účet mzdu. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo Spořitelnou hodnoceno na průměrném měsíčním příjmu žalovaného ve výši 11 710 Kč, který odpovídal příjmu v měsících předcházejících poskytnutí studentskému kontokorentnímu úvěru. 3. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy 1 obsahující seznam postoupených pohledávek, kdy věřitel [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], čímž na ni přešlo i příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení na straně žalobce se společnosti [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], neboť původní žalobkyně zanikla fúzí sloučením s uvedenou společností, jako společností nástupnickou. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalovanou částku nerozporoval. K soudnímu jednání se nedostavil bez omluvy. Žalobkyně se dostavila k jednání, setrvala na podané žalobě v celém rozsahu. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 14. 12. 2020 Smlouvu o osobním účtu, na základě které zřídila a vedla účet č. [bankovní účet]. Dále dne 23.2.2016 smlouvu o kontokorentním úvěru v celkové výši 5 000 Kč s tím, že tento bude splacen nejpozději do l roku ode dne, kdy začne být čerpán. Strany se dohodli na úrokové sazbě ve výši 18. 90 % ročně. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23.2.2016 žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, student, nemá vyživovací povinnost, požaduje produkt kontokorent student SŠ ve výši 5 000 Kč, bez udání účelu úvěru s formou splácení převodem z účtu. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 7. 2015 – 1. 12. 20215 je zřejmý pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání u spol. [právnická osoba] cca 11.700 Kč, příjem v podobě výživného 3 500 Kč měsíčně a měsíční výdaje žalovaného představující obvykle platby kartou či platby u spol. Kaufland či [jméno] [příjmení]. Zůstatky na účtu žalovaného jsou v plusu. Z výpisu z účtu za období [datum] – [datum] je zřejmé zrušení kontokorentního úvěru k datu [datum] s účetním vyrovnáním ve výši 5 313,45 Kč. Vznikl tak debetní zůstatek, který byl zesplatněn k datu [datum] a převeden z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. 6. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle ustanovení § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek finančních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku. V průběhu trvání závazkového vztahu pak sjednali smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou byl žalovanému otevřen kontokorentní úvěrový účet do výše 5 000 Kč Smlouvu je současně nutné kvalifikovat jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. V takovém případě soud hodnotil platnost smlouvy s ohledem na ust. § 9 odst. l výše citovaného zákona. Z předložených podkladů lze dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána s odbornou péčí. Žalovaný porušil své povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila za současného vyčíslení debetního zůstatku v žalované výši. Nárok žalobkyně je v celém rozsahu důvodný, proto bylo žalobě vyhověno včetně smluvního i zákonného úroku, který je požadován v souladu s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v souladu s ust. § 9 zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, bylo-li prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení. 11. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a dle úspěšnosti ve sporu. Žalobkyně byla zcela úspěšná proto ji byya přiznány účelně vynaložené náklady řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení se sestávají z odměny za zastoupení spočívající ve 3 úkonech právní služby, tj. vyhotovení a zaslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, která předchází návrhu ve věci samé, přípravě a převzetí zastoupení a sepisu podání ve věci samé, k tomu soud přičetl hotové výdaje v paušální výši za úkon právní služby. S přihlédnutím k charakteru věci soud aplikoval při vyčíslení úkonů právní služby a hotových výdajů § 14b odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a přiznal žalobci částku 200 Kč za každý úkon právní služby a 100 Kč jako paušálně určenou částku hotových výdajů za každý úkon právní služby, přičemž částku navýšil o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč, prokázal-li zástupce žalobce, že plátcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. 12. Lhůty k plnění ve výroku I. a II. byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.