8 C 149/2023-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 6.088 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne [datum] a dne [datum] a dne [datum] a dne [datum] použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně, aniž by si zakoupil platný jízdní doklad. Žalobkyně se domáhá zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1.520 Kč a 2 x 1.524 Kč a jízdného ve výši 2 x 20 Kč a 2 x 24 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané že žalovaný dne [datum] v 15:56 hodin použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně, tramvaj - linku č. 12, dne [datum] v 7:25 hodin použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně, autobus - linku č. 21, dne [datum] v 16:58 hodin použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně, autobus - linku č. 41 a dne [datum] v 12:50 hodin použil hromadný dopravní prostředek žalobkyně - autobus - linku č. 81, aniž by si zakoupil platný jízdní doklad (dohody s cestujícím [číslo]). Žalobkyně se domáhá zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1.500 Kč jako sankce za porušení smluvních přepravních podmínek žalobkyně a dále jízdného ve výši 2 x 20 Kč dle přepravních podmínek žalobkyně (jízdy dne [datum] a dne [datum]) a přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1.500 Kč a jízdného 2 x 24 Kč (jízdy dne [datum] a dne [datum]). 5. Po právní stránce soud posoudil uplatněný nárok v souladu s ustanoveními § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, v němž je stanovena povinnost přepravci po uzavření smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení a povinnost cestujícímu zaplatit jízdné. Z ustanovení § 2551 občanského zákoníku vyplývá, že podrobnosti při přepravě osob upraví přepravní řády. Dle ustanovení § 18a odst. 1, 2, 3 a § 18 b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dále v souladu s ustanovením § 2 písm. g) a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, kdy na podkladě přepravního řádu jednotliví dopravci mohou vydat své smluvní přepravní podmínky. Následně uzavřením přepravní smlouvy cestujícího s dopravcem přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Z těchto smluvních přepravních podmínek vyplývala výše přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč a jízdné ve výši 20 Kč a ve výši 24 Kč. 6. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a žalobě plně vyhověl. Současně soud vyhověl v souladu s § 1970 občanského zákoníku právu na úroky z prodlení, když jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, a dále 2 x 100 Kč paušální náhradu dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (podání návrhu, zaslání předžalobní upomínky). 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.