8 C 230/2022-42 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 22. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14.124,72 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy [číslo] s produktovým názvem Zelená půjčka v hotovosti měsíční 2/ 2018 ze dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Tvrdila, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 16.000 Kč, kterou při uzavření smlouvy od věřitele převzal v hotovosti a žalovaný se zavázal uhradit poplatek v částce 13.108 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu v podání ze dne 25. 10. 2022 a uvedla, že co se týká částky ve výši 16.000 Kč, tak tato byla ve výši 5.329 Kč použita na refinancování zápůjčky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] zbývající částka 10.6371 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 22.750 Kč. Žalobou je požadována pohledávka ve výši 14.124,72 Kč, která se skládá z poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6.358 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 4.366, 72 Kč a sankční poplatky ve výši 3.400 Kč. Kapitalizovaná smluvní pokuta 4.366,72 Kč je sazba 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky dle předloženého výpočtu, když žalobou je požadována pouze tato částka. Sankční poplatky ve výši 3.400 Kč jsou poplatky za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávek dle smluvních ujednání čl. postup při prodlení zákazníka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce – Zelená půjčka v hotovosti. Výše zápůjčky byla sjednána ve výši 16.000 Kč s tím, že částka 5.329 Kč bude použita na splacení refinancování dřívější zápůjčky žalovaného [číslo] zbývající částka 10.671 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy. Byl sjednán úrok ve výši 3.921 Kč, poplatek za zpracování doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení 5.662 Kč a částka za vedení zákaznického účtu ve výši 3.525 Kč. Spláceno má být měsíčně v 18. splátkách po 1.618 Kč. Celková částka činí 29.108 Kč (smlouva o zápůjčce). Žalovaný na daný obchodní případ uhradil částku ve výši 22.750 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušného seznamu postupovaných pohledávek. Dle smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy o zápůjčce, byla sjednána možnost v případě prodlení žalovaného požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, a to dle čl. 6 smluvních podmínek. Žalovanému byl naúčtován poplatek 8 x 300 Kč za zaslané upomínky dle čl. 6 smluvních podmínek. Dále byl žalovanému účtován poplatek dle čl. 6 smluvních podmínek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáháním pohledávek ve výši 1.000 Kč (smlouva o zápůjčce, smluvní podmínky, zaslané upomínky). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského neúčelového úvěru, a to mezi právním předchůdcem žalobkyně, podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když již ze samotného textu smlouvy je zřejmé, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok. S ohledem na výše uvedené posuzoval soud tento případ z úřední povinnosti dle ust. § 86 odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen jako zákon o spotřebitelském úvěru), když poskytovatel úvěru má zákonnou povinnost při poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů spotřebitele a i s ohledem na způsob plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019). 5. V projednávané věci žalobkyně v žalobě tvrdila, že schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr byla posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když bylo vycházeno z informací získaných z veřejných registrů a z informací získaných od žalovaného. K výzvě soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení a předložila doklady k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána a posouzena. Žalobkyně v podání ze dne 25. 10. 2022 tvrdila, že právní předchůdce vycházel zejména z informací, tedy z veřejných registrů i z neveřejných, kdy komplexně analyzovala data a podrobila je porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu a i s ohledem na informace poskytnuté žalovaným. Byly tedy prověřeny bankovní registry, nebankovní registry, ostatní registry a databáze a následně vycházeno z tvrzení žalovaného, že byl zaměstnán na pozici údržbář s pravidelným čistým měsíčním příjmem 13.085 Kč, který byl prověřen z výplatních pásek za měsíce září a říjen 2018. Výdaje žalovaného byly zjišťovány z informací získaných od žalovaného. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, která je formulářem a u žalovaného je uvedeno, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako údržbář s čistým měsíčním příjmem 13.085 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele činí 3.500 Kč. Z předloženého výtisku seznamu exekucí ze dne 12. 10. 2022 je zřejmá exekuce z roku 2021 a dále exekuce z roku 2022. Žalobkyně navrhovala soudu provést výslech osoby [jméno] [příjmení], který je vázaným zástupcem přítomným při uzavírání smlouvy. Soud pak tento důkazní návrh zamítl jako nadbytečný a nedůvodný, když bylo možné rozhodnout na základě provedeného dokazování listinnými důkazy a zjištěného skutkového stavu věci. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnost s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá z žaloby i z doplnění tvrzení z 25. 10. 2022, když závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele byl odvozen pouze na základě údajů získaných od spotřebitele a dále z veřejných a neveřejných registrů. Pokud žalobkyně tvrdila, že pravidelný čistý měsíční příjem 13.085 Kč byl prověřen z výplatních pásek za měsíce září a říjen 2018, tak tyto výplatní pásky nepředložila. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že se poskytovatel nezabýval dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze tvrzení žalovaného a příjem měl být odvozen pouze ze dvou výplatních pásek. Je pouze zohledněno životní minimum klienta a předpokládané výdaje. Nebylo zjišťováno, na jaké období byla uzavřena pracovní smlouva žalovaného, jaké má náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav a záliby atd. Výdaje žalovaného pak nebyly žádným způsobem zkoumány a prověřeny. Tím, že nebyly dostatečně zkoumány a prověřovány jak příjmy a výdaje žalovaného, nebyly splněny nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že byly provedeny lustrace žalovaného ve veřejných a neveřejných registrech. I pokud v těchto registrech žalovaný nebyl veden, neznamená to automaticky, že byl schopen úvěr splácet. Na tomto závěru by pak nemohlo změnit nic, ani případný výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy, když je zjevné, že postup, který právní předchůdce žalobkyně zvolil, je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. 6. V souladu s ust. § 588 obč. zákoníku a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl soud k neplatnosti tohoto právního jednání, tedy k uzavřené smlouvě nazvané smlouva o zápůjčce ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti a dovodil absolutní neplatnost této smlouvy, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je nutno považovat za jednání, které odporuje spotřebitelskému zákonu § 86 a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. S ohledem na neplatnost dané smlouvy posoudil soud daný případ v režimu ust. § 2993 a násl. obč. zákoníku v režimu bezdůvodného obohacení, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky z neplat