8 C 317/2022-16 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 1.520 Kč s tím, že žalovaná dne [datum] použila hromadný dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba], aniž by si zakoupila platný jízdní doklad. Žalobkyně se domáhá zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč a jízdného ve výši 20 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že žalovaná dne [datum] v 7:42 hodin použila hromadný dopravní prostředek [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] – linku [číslo] aniž by si zakoupila platný jízdní doklad (dohoda s cestujícím [číslo] ze dne [datum]). V uvedené dohodě žalovaná uznala předmětnou pohledávku a současně byla vyzvána k úhradě přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč a jízdného 20 Kč (uvedená dohoda). Žalobkyně se domáhá zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč jako sankce za porušení smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně a dále jízdného ve výši 20 Kč dle přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] [obec]). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky a příslušnou částí seznamu postupovaných pohledávek. 5. Po právní stránce soud posoudil uplatněný nárok v souladu s ustanoveními § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, v němž je stanovena povinnost přepravci po uzavření smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení a povinnost cestujícímu zaplatit jízdné. Z ustanovení § 2551 občanského zákoníku vyplývá, že podrobnosti při přepravě osob upraví přepravní řády. Dle ustanovení § 18a odst. 1, 2, 3 a § 18 b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a dále v souladu s ustanovením § 2 písm. g) a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, kdy na podkladě přepravního řádu jednotliví dopravci mohou vydat své smluvní přepravní podmínky. Následně uzavřením přepravní smlouvy cestujícího s dopravcem přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Z těchto smluvních přepravních podmínek vyplývala výše přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč za každou jízdu a jízdné ve výši 20 Kč. 6. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 1.520 Kč. Současně soud vyhověl v souladu s § 1970 občanského zákoníku právu na úroky z prodlení, když jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Odměna činí podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) po 200 Kč a 3 režijními paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby. Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.