8 C 318/2022-56 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 29. 9. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 143.782,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce na konsolidaci [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen jako právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 232.000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a banka proto s účinností ke dni 13. 5. 2021 úvěr zesplatnila a uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši 137.822,53 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4,98 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 14.307,79 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 5.959,62 Kč, smluvní úrok 11,90 % ročně z jistiny úvěru do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje žalobou uhradit částku ve výši 29.634,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem 16,90 % ročně z částky 21.983,94 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o kontokorentu [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 20.000 Kč a tento byl zřízen k účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně úvěr s účinností ke dni 13. 5. 2021 zesplatnil a žalobou požaduje uhradit jistinu úvěru 21.983,94 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce na konsolidaci [číslo] s celkovou výší půjčky 232.000 Kč, úroková sazba 11,90 % ročně, měsíční splátka 4.524 Kč a doba trvání 72 měsíčních splátek. Celková splatná částka 325.685,18 Kč (rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba], návrh smlouvy o půjčce na konsolidaci a akceptace návrhu smlouvy, všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky, sazebník). Žalovaný čerpal částku dle smlouvy [číslo] dne [datum] ve výši 232.000 Kč (transakční historie, výpis z běžného účtu žalovaného). Právní předchůdce žalobkyně pak zaslal žalovanému dne 31. 3. 2021 výzvu k úhradě dlužné částky dle smlouvy o půjčce [číslo] vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dle uvedené smlouvy přípisem ze dne 26. 5. 2021 s výzvou k úhradě do 10 dnů od vyhotovení této výzvy a vyzval žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku dle čl. 7 písm. b) podmínek (přípis z 26. 5. 2021). Žalovaný pak na danou pohledávku uhradil žalobkyni do zesplatnění úvěru částku ve výši 94.177,47 Kč a po zesplatnění uhradil 1.000 Kč (tvrzení žalobkyně). K výzvě soudu doplnila žalobkyně v podání ze dne 17. 2. 2023 ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného, že bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Právní předchůdce žalobce posuzoval informace z externích úvěrových registrů, zohlednil příjmy žalovaného a výdaje žalovaného a vypočetl celkový scoring žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem, tedy v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Z úřední povinnosti zkoumal soud dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zda poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v souladu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona pod sankcí absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 cit. zákona). V daném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěru nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a doplněném podání ze dne 17. 2. 2023. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě zjištění o příjmech a výdajích spotřebitele podávajících se pouze z tvrzení od spotřebitele a ověřením spotřebitele ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se poskytovatel úvěru dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze zjištění informací od spotřebitele a zřejmě prověření spotřebitele ve veřejných registrech. Tím, že se poskytovatel úvěru zcela nedostatečně zabýval zkoumáním a neprověřil otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že zřejmě byla provedena lustrace žalovaného ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. V souladu s § 87 odst. 1 věta druhá cit. zákona přihlédl soud k neplatnosti uvedené smlouvy i bez návrhu a dovodil její absolutní neplatnost. Důsledkem tohoto posouzení je nutnost posouzení uplatněného nároku v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, tedy z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. S ohledem na výše uvedené vyhověl soud žalobě co do poskytnuté částky ve výši 232.000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 95.179,75 Kč. Splatnost tohoto nároku z titulu bezdůvodného obohacení dovodil soud dle výzvy právního předchůdce žalobkyně k úhradě pohledávky ze dne 26. 5. 2021 s lhůtou plnění do 10 dnů od vyhotovení, tj. splatnost daného nároku byla dovozena od 6. 6. 2021 a od tohoto data byly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly a byly zamítnuty. 5. Dále bylo po provedeném dokazování prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentu [číslo]. Ve smlouvě je sjednána celková výše kontokorentu 8.000 Kč, zápůjční úroková sazba 16,90 % ročně a doba trvání na dobu neurčitou (návrh a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu). Dále byl mezi účastníky na základě návrhu dodatku ke smlouvě o kontokorentu a jeho akceptací právním předchůdcem žalobkyně navýšen žalovanému úvěr v celkové výši 20.000 Kč (návrh dodatku a jeho akceptace). Žalovaný pak čerpal kontokorent ve výši 20.000 Kč (potvrzení o řízení účtu, výpisy z účtu žalovaného – konečný stav). Přípisem ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentu a bylo mu současně oznámeno převedení aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný technický účet právního předchůdce žalobkyně (přípis ze dne 13. 5. 2021). 6. Daný případ posuzoval soud dle ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku, když s ohledem na obsah smlouvy je zjevné, že byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a vztah posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb., a to dle shora cit. ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 shora cit. zákona. V daném případě dovodil soud, že právní předchůdce žalobkyně postupoval v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá a dovodil s ohledem na § 87 odst. 1 absolutní neplatnost uvedené kontokorentní smlouvy a k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Již z žaloby a z doplnění žaloby ze dne 17. 2. 2023 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval dostatečně řádně a vůbec neprověřil příjmy a výdaje žalovaného a vycházel pouze z tvrzení žalovaného – žadatele o úvěru a zřejmě ověřil žalovaného ve veřejných registrech. Provedení lustrace žalovaného, byť i s negativním výsledkem, ve veřejných registrech a vycházení z tvrzení žadatele o úvěr nelze považovat za dostatečné zkoumání a prověření otázky příjmu a výdajů žadatele o úvěr a není možno učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný – žadatel o úvěr je schopen úvěr splácet. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 obč. zákoníku. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl, co se týká tohoto nároku žalobě co do poskytnuté částky ve výši 20.000 Kč, když na tento nárok žalovaný neprovedl žádnou úhradu. Splatnost nároku byla odvozena z výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 5. 2021. Proto soud přiznal požadova