8 C 7/2023-56 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 7. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 28.186 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem prostřednictvím mandatáře a žalovaným jako dlužníkem dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31.679 Kč a částka byla dne 4. 5. 2020 převedena na účet prodejce. Podanou žalobou pak žalobkyně požaduje splátky splatné do zesplatnění ve výši 12.650 Kč (2.530 Kč jako splátka splatná ke dni 15. 10. 2020, 2.530 Kč ke dni 15. 11.2020, 2.530 Kč ke dni 15. 12. 2020, 2.530 Kč ke dni 15. 1. 2021 a 2.530 Kč ke dni 15. 2. 2021). Dále požaduje žalobkyně jistinu ve výši 11.773,85 Kč. Dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2.141,15 Kč (dle ust. smlouvy a čl. 5 odst. 2 obchodních podmínek v sazbě 0,1 % denně z částky 11.773,85 Kč od 18. 3. 2021 ke dni podání žaloby). Dále požaduje žalobkyně úrok z prodlení ve výši 212 Kč, 450 Kč za zaslání 3 upomínek (dne 26. 10. 2020, dne 25. 11. 2020, dne 29. 12. 2020). Dále požaduje 200 Kč za zaslání odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru podle čl. V. bod. 6 podmínek a sazebníku. Dále požaduje 789 Kč jako smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, tj. 10 % z dlužných splátek splatných dne 15. 10. 2020, dne 15. 11. 2020, 15. 12. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi žalobkyní prostřednictvím mandatáře a žalovaným byla uzavřena [datum] úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný je ve smlouvě uveden jako fyzická osoba nepodnikatel. Je u něj uvedeno, že je kvalifikovaný dělník s pracovním poměrem na dobu neurčitou. Zaměstnán od 1. 6. 2019 s čistým měsíčním příjmem 27.000 Kč. Výdaje na bydlení jsou 4.500 Kč, ostatní měsíční výdaje 0. Předmětem úvěrové smlouvy je koupě zboží, a to televizoru s pořizovací cenou 31.679 Kč. Přímá platba 0 Kč, financovaná hodnota 31.679 Kč. Jako zástupce věřitele – prodejce je označen [právnická osoba] Splácení bylo sjednáno v měsíčních splátkách po 2.30 Kč, počet měsíčních splátek 15 vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Roční úroková sazba 29,96 %. Splátky mají být hrazeny na účet u [právnická osoba] č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, která je v prodlení. Dále je sjednána ztráta výhody splátek. Dále je sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. Jedná se o úvěr poskytnutý spotřebiteli a o spotřebitelský úvěr. Bylo sjednáno, že částka úvěru bude jednorázově vyplacena přímo na zaplacení nákupu zboží na účet určený zprostředkovatelem úvěru (prodejcem) nebo dodavatelem zboží (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí jiných písemností ve výši 200 Kč, za upomínku 150 Kč a 200 Kč (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr výzvou z 26. 2. 2021, když vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 3. 2021 (výzva a zesplatnění včetně dodejky). Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o. byla uzavřena [datum] mandátní smlouva č. [anonymizováno] [číslo] ohledně uzavírání jménem mandanta smlouvy o úvěru, jejichž předmětem bude poskytnutí finančních prostředků mandanta za účelem úhrady prodejní ceny zboží, příp. služby vybraného klientem a specifikovaného ve smlouvě o úvěru, resp. za účelem úhrady rozdílu mezi prodejní cenou předmětného zboží, příp. služby a platbu klienta hrazenou při podpisu smlouvy o úvěru (mandátní smlouva). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou z 13. 9. 2021 k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva). Z předloženého sazebníku žalobkyně pak vyplývají poplatky ve výši 150 Kč jako náklady související s odesláním upomínky, 200 Kč související s odesláním oznámení o okamžité splatnosti. Dále jednorázová smluvní pokuta 10 % a smluvní pokuta za prodlení s úhradou jiné dlužné částky, než je měsíční splátka ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a další poplatky (sazebník). Žalovaný uhradil žalobkyni 5 splátek po 2.530 Kč, a to dne 12. 5. 2020, 9. 6. 2020, 20. 7. 2020, 19. 8. 2020 a dne 23. 9. 2020 Celkem žalovaný uhradil 12.650 Kč (přehled plateb). Žalobkyně prokázala, že na vrub účtu [právnická osoba] [anonymizováno] zaslala platbu ve výši 31.679 Kč dne 4. 5. 2020 pod variabilním symbolem [číslo] vztahující se k předmětné úvěrové smlouvě (úvěrová smlouva, poskytnutí potvrzení o proplacení úvěru). Žalovaný pak uhradil 5 splátek, jak je uvedeno shora přímo k předmětné úvěrové smlouvě, když vždy při pokynu k platbě měsíční splátky uváděl [variabilní symbol] vztahující se k předmětné úvěrové smlouvě (úvěrová smlouva, výpis z účtu u [anonymizována dvě slova]). 4. Usnesením soudu ze dne 18. 1. 2023 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a aby písemně označila důkazy k prokázání tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně v podání z 26. 1. 2023 uvedla, že vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných. Žalobkyně vycházela z bankovních a nebankovních registrů, registrů SOLUS a ostatních interních registrů a databází. Dále žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaných, kdy žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 4.500 Kč. Žalobkyně postupovala i ze zjištěných údajů uvedených žalovaným k jeho příjmu a provedla skóringovým modelem zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na to, že klient při náběru smlouvy uvedl příjem ve výši 27.000 Kč na pozici kvalifikovaný dělník. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně předložila přehled plateb, obchodní podmínky, sazebník a smlouvu o úvěru. V úvěrové smlouvě je žalovaný uveden s profesí kvalifikovaný dělník, pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 6. 2019 s čistým měsíčním příjmem 27.000 Kč a výdaji na bydlení 4.500 Kč, typem bydlení pronájem/pronajatý byt, dům. S ohledem na § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Pokud poskytne poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona, je smlouva neplatná. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v podání z 26. 1. 2023. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě informací získaných od spotřebitele a prověřením ve veřejných a interních registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když uváděné příjmy neprověřila a také náklady neprověřila a ani nijak nezjišťovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z provedeného skóringu dle svého výpočtu. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že zřejmě provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem ve veřejných registrech, když není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud dovodil neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 cit. zákona přihlédl, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákona (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a které zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Smyslu a účelu zákona nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. 5. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2991 a násl. obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co d