14 C 134/2024-14 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhala žalobou po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky od 13 000 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení. Uplatněné nároky jsou dle žalobkyně smluvní pokuty vzniklé z důvodu porušení ustanovení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10.3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.4. V projednávané věci provedl soud dokazování a zjistil následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, písemnou dohodu pojmenovanou smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, . Na základě této dohody se žalobkyně s žalovaným dohodli, že žalobkyně je povinna poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a služby s tím související a žalovaný je povinen za tyto služby žalobkyni platit (důkaz: smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, ). Současně si žalobkyně s žalovaným ujednala, že žalovanému pronajme technické zařízení, a to konkrétně set-top box sériové číslo , hodnota, a set-top box sériové číslo , hodnota, , a k tomu i přístupové karty č. , hodnota, a č. , hodnota, , kdy žalovaný je povinen tyto věci žalobkyni vrátit a pokud tak neučiní, je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč za nevrácení jakékoliv karty a částku ve výši 5 000 Kč za nevrácení jakéhokoliv zapůjčeného technického zařízení. Výše uvedené věci si žalovaný od žalobkyně převzal dne , datum, (důkaz: smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, , formulář o provedení/převzetí ze dne , datum, ). Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, byla ukončena ke dni 31. 7. 2022. Výzvou ze dne 10. 8. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení technických zařízení a úhradě smluvní pokuty. Předžalobní výzvou ze dne 26. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvních pokut v celkové výši 13 000 Kč a k vrácení poskytnutých technických zařízení. (důkaz: výzva ze dne 10. 8. 2022, předžalobní výzva ze dne 26. 7. 2023, podací arch ze dne 27. 7. 2023)5. Zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, písemnou dohodu pojmenovanou smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, . Na základě této dohody si účastníci mimo jiné ujednali, že žalobkyně žalovanému pronajme technické zařízení, a to konkrétně set-top box sériové číslo , hodnota, a set-top box sériové číslo , hodnota, , a k tomu i přístupové karty č. , hodnota, a č. , hodnota, , kdy žalovaný je povinen tyto věci žalobkyni vrátit a pokud tak neučiní, je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč za nevrácení jakékoliv karty a částku ve výši 5 000 Kč za nevrácení jakéhokoliv zapůjčeného technického zařízení. Žalovaný si výše uvedené zařízení a přístupové karty převzal dne , datum, , avšak poté, co smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. , hodnota, byla ukončena ke dni 31. 7. 2022, žalovaný zapůjčené technické zařízení ani přístupové karty žalobkyni nevrátil, a to ani poté, co byl žalobkyní vyzván k jejich vrácení.6. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Zjištěný skutkový stav soud právně podřadil pod § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, když si smluvní strany ujednali, že v případě, že nebude vráceno nějaké technické zařízení anebo přístupová karta, zavazuje se žalovaný uhradit částku 5 000 Kč za každé nevrácené technické zařízení a částku 1 500 Kč za každou nevrácenou přístupovou kartu. V daném přídě bylo žalobkyně žalovanému zapůjčila dvě technická zařízení a dvě přístupové karty, které žalovaný nevrátil, ač měl, proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 13 000 Kč (tj. 2 x 5 000 Kč + 2 x 1 500 Kč). Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, žaloba byla podána důvodně. Žalobkyni dále náleží právo na příslušenství v podobě úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od žalobkyní žádaného dne 10. 8. 2023, což je datum pozdější jak den ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Výzva dle ustanovení § 142a o. s. ř. byla žalované zaslána zástupcem žalobkyně. Soud má v souladu s návrhem žalobkyně za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, proto uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 2 070,5 Kč. K aplikaci § 14b advokátního tarifu soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž zástupce žalobkyně učinil v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby), kdy však jeden z úkonů (jednoduchá výzva k plnění) se počítá v poloviční hodnotě (tedy 150 Kč/úkon), a dále byla ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 220,5 Kč. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta. Lhůta k plnění žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.