14 C 172/2023-19 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 3 740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 440 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla„ jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg“, [registrační značka] toto vozidlo provozoval v období od 4. 6. 2021 do 13. 7. 2021 bez uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidla, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zákonem stanovený příspěvek a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Dne 5. 1. 2024 proběhlo u Okresního soudu v Bruntále jednání, kdy soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve znění pozdějších předpisů. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla„ jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg“, [registrační značka] toto vozidlo v období od 4. 6. 2021 do 13. 7. 2021 provozoval bez sjednání smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vozidlo bylo nepojištěno 40 dní. Soud však nemá za prokázané, že by žalovaná odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP za výše uvedené období bez pojištění, když dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byla prokazatelně zaslána dne 25. 8. 2022 pouze předžalobní upomínka. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 1 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl sice povinen uhradit žalobkyni příspěvek za nepojištění vozidla za období od 4. 6. 2021 do 13. 7. 2021, avšak za situace, kdy nebylo v řízení žalobkyní prokázáno, že byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení příspěvku do jednoho roku ode dne vzniku této povinnosti, má soud za to, že povinnost žalovaného zaplatit příspěvek a další náklady zanikla. Soud proto musel žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zohledňoval úspěch ve věci. V dané věci byl procesně úspěšný žalovaný, a tudíž by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Pro úplnost soud uvádí, že v důsledku toho, že se žalobkyně (respektive ani její zástupkyně) nedostavila na soudní jednání, nemohlo se jí dostat dobrodiní poučení podle § 118a o.s.ř., a je tak pouze její vina, že neunesla důkazní břemeno (konkrétně ohledně zaslání výzvy k úhradě příspěvku žalovanému). Pokud žalobkyně ve své omluvě z jednání ze dne 22. 12. 2023 žádala soud o projednání věci bez její účasti, případně o odročení věci, pokud by žalobě nešlo v plném rozsahu vyhovět, soud neshledal důvody k jakémukoliv odročení věci, neboť soud již upozorňoval žalobkyni na nutnost plnění důkazní povinnosti v usnesení č. j. 14 C 172/2023-13 ze dne 13. 10. 2022, jenž bylo zástupkyni žalobkyně doručeno dne 17. 10. 2023, a na toto usnesení nebylo nijak reagováno. Jinak řečeno nelze po soudu spravedlivě požadovat, aby jakkoliv bezdůvodně oddaloval rozhodnutí ve věci a opětovně poučoval žalobkyni o možnosti jejího procesního neúspěchu z důvodu nesplnění důkazní povinnosti.