14 C 197/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 4 986 Kč se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 4 986 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Soudní jednání proběhlo bez účasti účastníků řízení, a proto soud nemohl účastníkům dopřát beneficia poučení dle § 118a o. s. ř.Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne , datum, s žalovaným bez předchozího prověřování jeho příjmů a výdajů písemnou dohodu, dle které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 000 Kč, kdy následně mu byla téhož dne poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit společně s poplatkem ve výši 986 Kč do 40 dnů, avšak žalovaný právní předchůdkyni a ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka za úplatu převedena, nevrátil ničeho. Žalobce podal dne 9. 11. 2022 u , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , k odeslání předžalobní výzvu ze dne 9. 11. 2022 o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2022, kdy však není zřejmé, zda a kdy byly tyto dokumenty doručeny do sféry žalovaného. Žalovanému byla žaloba soudem doručena až dne 9. 11. 2023.Soud zjistil, že podle obsahu se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“). V daném případě nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti dle § 86 ZoSÚ a dle § 87 ZoSÚ, proto je sjednaná smlouva ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, absolutně neplatná. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 1879 o. z., kdy úplatné převedení pohledávky až na žalobkyni bylo postoupením pohledávky. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil částku 4 000 Kč, přičemž lhůtu k plnění určil v délce 3 dnů, když možnosti žalovaného dle § 87 ZoSÚ nebyly pro jeho pasivitu zjištěny (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl s odkazem na již zmíněnou absolutní neplatnost smlouvy a absenci nároku na žádaný poplatek. Pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení, tento nárok nemohl vzniknout dříve, než se žalovaný dozvěděl (respektive mohl dozvědět) o tom, že má vrátit poskytnutou jistinu, tedy v daném případě až dne 9. 11. 2023. Soud tedy přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne 10. 11. 2023 (výrok II.).Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že soudu byl předložen podací lístek o zaslání písemností žalovanému nedokazuje ničeho o tom, zda a kdy případně se písemnosti byly doručeny (dostaly se do sféry žalovaného). K tomu je vhodné i poukázat na to, že by nešlo v daném případě argumentovat ani § 573 občanského zákoníku, který zakotvuje domněnku dojití zásilky, neboť vyvratitelná domněnka dojití zásilky třetího dne po odeslání platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána. Stejný názor na danou problematiku zastává i Ústavní soud, viz např. II. ÚS 2403/19 ze dne 6. 8. 2019.Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), kdy žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 7 142,63 Kč (4 986 Kč + 2 156,63 Kč), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 153,16 Kč (4 000 Kč + 156,16 Kč) odpovídající 58,19 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 41,81 % výše nároku; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 16,38 % výše jejích nákladů. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 advokátního tarifu činí 200 Kč za jeden úkon právní služby, tedy v daném případě za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) celkem 600 Kč, dále byla ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále přiznána i náhrada DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Dále byl přiznán náklad spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 1 489 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 16,38 %, která náleží žalobkyni, činí 244 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 244 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).