14 C 220/2023-102 — Okresní soud v Bruntále

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení:částky 7 207,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 207,88 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení,částky 2 121,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 121,67 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení,a to z titulu nedoplatků elektřiny za období od 7. 5. 2020 do 31. 12. 2020, a plynu za období od 16. 7. 2020 do 31. 12. 2020, a služeb souvisejících vzniklých na základě Smlouvy o družených dodávkách elektřiny ze dne , datum, a Smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne , datum, , které uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . Žalobkyně tvrdila, že jí právní předchůdkyně postoupila výše uvedené pohledávky z titulu nedoplatků za žalovanou.2. Žalovaná s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasí a považuje nároky za neoprávněné. K tomu uvedla, že faktický odběr elektřiny a plynu byl nižší, než uvádí žalobkyně, a proto je žaloba nedůvodná. Současně žalobkyně podotkla, že u právní předchůdkyně žalobkyně reklamovala evidovaný odběr elektřiny a plynu, ale marně, když reklamace nebyla vyřízena řádně.3. U jednání, které se konalo u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně.4. Nejprve se soud musel zaobírat aktivní legitimací žalobkyně pro podání žaloby.5. Zjištěný skutkový stav je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní písemné dohody, na základě kterých byly na žalobkyni úplatně převedeny pohledávky za žalovanou. O tomto měla být žalovaná vyrozuměna, když právní předchůdkyně žalobkyně oznámení o postoupení podala poště k zaslání žalované, avšak nebylo prokázáno, že se toto oznámení dostalo do dispoziční sféry žalované.6. S ohledem na skutečnost, že se k řízení nedostavila žalobkyně či její zástupce, nemohl soud poskytnout beneficium poučení dle § 118a o. s. ř. – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 93/2021 ze dne 30. 11. 2021, který uvádí: Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V takovém případě může soud věc projednat a rozhodnout a v takové situaci se vychází z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud prvního stupně ani soud odvolací není oprávněn ani povinen účastníku sdělovat potřebná poučení jinak, resp. při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje.7. K tomu soud uvádí, že žalobkyní uvedený odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 ze dne 11. 4. 2006 považuje za nepřípadný, neboť rozhodnutí se zaobírá možností rozhodování bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., ale v projednávaném případě soud rozhodoval věc při jednání.8. Jinak řečeno kvůli tomu, že se žalobkyně nedostavila (případně ani její zástupce), nemohl soud poučit žalobkyni o tom, že musí dotvrdit, kdy se oznámení o postoupení pohledávky dostalo do dispoziční sféry žalované, a že toto musí také soudu doložit, respektive navrhnout důkazy k prokázání tohoto tvrzení, aby dostatečně splnil své břemeno tvrzení a důkazní.9. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Dle § 1882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.11. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.12. Dle § 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „obč. zák.“), projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.13. Již z tohoto zjištěného skutkového stavu lze učinit právní závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z.14. Toto postoupení pohledávky bylo nutné oznámit žalované, aby byla žalobkyně aktivně legitimovaná k podání žaloby. Stejný názor zastává i Nejvyšší soud, k tomu viz jeho usnesení č. j. 20 Cdo 1911/2022-519 ze dne 14. 9. 2022, které říká, že: Notifikační povinnost postupitele vychází především z významu citovaného ustanovení, a tím je ochrana dlužníka, jehož souhlas k postoupení pohledávky není vyžadován. Ve vztahu k ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. bylo dovozováno, že dlužník do oznámení postoupení pohledávky není povinen plnit postupníkovi (může se zprostit závazku plněním postupiteli), a postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, nebo Handlar, J. in Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, výklad k ustanovení § 526). Znění ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. nedoznalo zásadnějších změn přijetím nového právního předpisu (konkrétně shora citované ustanovení § 1882 o. z.), zejména jeho význam zůstal nedotčen, dovolací soud proto neshledal důvod, proč by výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu neměla být aplikovatelná i nadále za účinnosti stávající právní úpravy.15. Pokud v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně podala poště k přepravě zásilku (oznámení o postoupení pohledávky) a není zřejmé, že se zásilka dostala do dispoziční sféry žalované, neustála žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní již ohledně své aktivní legitimace k podání žaloby, kdy soud musí vycházet z toho, že se zásilka nedostala do dispoziční sféry žalované, a proto žalobkyně jako postupník nemohla vymáhat pohledávku za žalovanou soudní cestou, tj. neměla aktivní legitimaci k podání žaloby. Již z tohoto důvodu soud musel žalobu zamítnout, bez ohledu na to, aby posuzoval žalobou uplatněné nároky. Dokazování zda žalobou uplatněný nárok je důvodný či nikoliv soud pro nadbytečnost již neprováděl.16. Pro úplnost soud dodává, že samotný podací lístek je jen dokladem toho, že zásilka byla předána poště k přepravě, ale nelze jím prokázat, že byla adresátovi doručena. Stejný právní závěr vyplývá třeba i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 924/2001 ze dne 24. 7. 2002.17. K podpoření výše zmíněných závěrů lze odkázat na Nejvyšší soud, který např. v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 ze dne 13. 2. 2019 mimo jiné zopakoval svou konstantní judikaturu, kdy sdělil, že: účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, z 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a z 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Adresátu lze zpravidla doručit jakýmkoliv způsobem, kterým se hmotněprávní úkon dostane do sféry jeho dispozice, např. prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna zásilku doručit, nebo osobním předáním druhé straně apod. (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 8. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, uveřejněného pod č. 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 153/2008 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 464/2015, na něž v dovolání odkázal dovolatel). V případě, že jednostranný hmotněprávní úkon je doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má pak adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje-li se v místě, kde je mu doručováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2013, sp. zn. 26 Cdo 441/2012)“ a „že ustanovení § 45 odst. 1 obč. zák. nesměřuje k reálnému doručení, jak se snad (mylně) domnívala žalovaná, nýbrž jeho účelem je – se zřetelem k