14 C 271/2023 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Soudní jednání proběhlo bez účasti účastníků řízení, a proto soud nemohl účastníkům dopřát beneficia poučení dle § 118a o. s. ř.Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , zaslala na účet žalované dne , datum, částku 5 000 Kč, avšak žalovaná právní předchůdkyni a ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka za úplatu převedena, nevrátila ničeho. Žalobkyně podala dne 8. 2. 2023 u , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , k odeslání předžalobní výzvu ze dne 8. 2. 2023 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2023, kdy však není zřejmé, zda a kdy byly tyto dokumenty doručeny do sféry žalované. Žalované byla žaloba soudem doručena až dne 19. 4. 2024.Soud zjistil, že podle obsahu se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy žalovaná musí vrátit plnění, oč se obohatila. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 1879 o. z., kdy úplatné převedení pohledávky až na žalobkyni bylo postoupením pohledávky. Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně, aby jí žalovaná uhradila částku 5 000 Kč, když na ni přešel nárok z právní předchůdkyně žalobkyně (výrok I). Pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení, tento nárok nemohl vzniknout dříve, než se žalovaná dozvěděla (respektive mohla dozvědět) o tom, že má vrátit poskytnutou částku, tedy v daném případě až dne 19. 4. 2024, když dřívější doručení výzvy k zaplacení (respektive k vrácení) částky 5 000 Kč nebylo u soudu prokázáno. Soud tedy přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne 20. 4. 2024 (výrok II).Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že soudu byl předložen podací lístek o zaslání písemností žalované nedokazuje ničeho o tom, zda a kdy případně písemnosti byly doručeny (dostaly se do sféry žalované). K tomu je vhodné i poukázat na to, že by nešlo v daném případě argumentovat ani § 573 o. z., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, neboť vyvratitelná domněnka dojití zásilky třetího dne po odeslání platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána. Stejný názor na danou problematiku zastává i Ústavní soud, viz např. II. ÚS 2403/19 ze dne 6. 8. 2019.Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), kdy žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 6 050,95 Kč (5 000 Kč + 1 050,95 Kč), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 175,31 Kč (5 000 Kč + 175,31 Kč) odpovídající 85,53 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 14,47 % výše nároku; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 71,06 % výše jejích nákladů. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 advokátního tarifu činí 200 Kč za jeden úkon právní služby, tedy v daném případě za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) celkem 600 Kč, dále byla ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále přiznána i náhrada DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Dále byl přiznán náklad spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 1 489 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 71,06 %, která náleží žalobkyni, činí 1 058 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 1 058 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).