14 C 328/2023-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 542 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 542 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazené jistiny (30 000 Kč) a příslušenství (souhrnný poplatek ve výši 28 500 Kč a zákonný úrok z prodlení).2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva Vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta (a to na základě odborných vědomostí z „terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.3. Na jednání konaném dne , datum, nebyla přítomna žalobkyně, proto se jednalo v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání, nemohla být žalobkyně poučena dle § 118a o. s. ř. aby dotvrdila a doložila jakým způsobem byla detailně prověřována úvěruschopnost žalovaného, a proto žalobkyně přišla o toto beneficium poučení při jednání, i když výzva na doložení úvěruschopnosti ji již byla informativně dána dříve písemně.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil žalobkyni, že žádá o úvěr ve výši 30 000 Kč, je rozvedený, bydlí s jedním spolubydlícím, má učňovské vzdělání, má příjem ve výši 23 289 Kč měsíčně, jeho měsíční náklady na bydlení jsou ve výši 4 872 Kč a jeho „životní minimum na ověření“ je 4 360 Kč, a že další výdaje (ať už na dopravu, záliby, internet, telefon atd.) nemá. K žádosti měl žalovaný doložit žalobkyni i občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky za období 10/2021 a 11/2021, tyto doklady však nebyly soudu žalobkyní předloženy (důkaz: evidenční karta klienta). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Finanční prostředky ve výši 30 000 Kč získal žalovaný při podpisu dohody (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný však neuhradil dle dohody řádně a včas všechny finanční prostředky žalobkyni, když jí uhradil pouze 3 958 Kč, proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak není zřejmé, kdy se tato výzva dostala do sféry žalovaného, když je pouze prokázáno, že dne 14. 12. 2022 byla předána České poště k přepravě, avšak nikoliv kdy byla zásilka doručena (důkaz: předžalobní výzva ze dne 14. 12. 2022, podací arch ze dne 14. 12. 2022). Žaloba byla žalovanému doručována dne 28. 3. 2024, avšak žalovanému se nedoručila a žalovaný si žalobu nepřevzal ani když byla následně uložena na poště (důkaz: doručenka).5. Soud při jednání dále zjistil ze sdělení žalovaného, že žalovaný je v těžké sociální situaci, když přišel o práci, žije pouze z dávek, kdy jeho příjem je ve výši 3 100 Kč, a bydlí na ubytovně, kterou mu platí Česká správa sociálního zabezpečení. Žalovaný uvedl, že je schopen platit na svůj dluh částku ve výši 1 000 Kč měsíčně, s tím že se uskromní a moc toho k životu jinak nepotřebuje.6. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy dle této dohody se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených příjmů a výdajů, a z lustrace v registrech. Žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze 3 958 Kč. Žalobkyně kvůli neplnění dohody žalovaného vyzvala ho k úhradě dlužné částky, avšak nebylo prokázáno, zda a případně kdy výzva byla žalovanému skutečně doručena. Žaloba byla žalovanému doručována dne 28. 3. 2024, avšak žalovanému se nedoručila a žalovaný si žalobu nepřevzal ani když byla následně uložena na poště. Žalovaný je v těžké sociální situaci, která mu dovoluje hradit pouze 1 000 Kč měsíčně na úhradu dluhu.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání ne